Co Vás čeká u lékaře

Ani lékař není vševědoucí a nemusí hned poznat, co se ve Vás děje. Hodně mu při tom pomáhají informace od postiženého člověka nebo jeho blízkých, potřebuje vědět, jak záchvat probíhal, jak dlouho trval, co jej provázelo, vyprovokovalo, jaké byly přidružené okolnosti a jak vypadal člověk po záchvatu.

• Praktický lékař bude asi první, komu se svěříte, a ten Vás ve většině případů odešle k odbornému lékaři.

• Odborný lékař se nazývá neurolog.

• Ve složitějších případech existují i specializované poradny pro epilepsie (v rámci větších zdravotnických zařízení např. neurologických klinik)  

Lékař může klást otázky typu: „Vznikl záchvat náhle, anebo jste pocítil nějaké varování ?“, „Byl jste předtím již léčen ?", „Spal jste dostatečně, nepožil jste příliš alkoholu ?" . Všechny tyto dotazy směřují k upřesnění okolností, charakteru a vzniku záchvatů.  

Je třeba si uvědomit, že každá nejasná porucha vědomí a bdělosti (kromě spánku), každý křečový stav či „přechodné divné chování“, může být vlastně proběhlým epileptickým záchvatem, a proto NEJSTE-LI SI JISTI, RADĚJI SE PORAĎTE SE SVÝM LÉKAŘEM!  

Můžete si tím ušetřit mnoho nepříjemností a předejít různým komplikacím. Pokud náhodou budete svědky nějakého nejasného záchvatu, snažte se vtisknout si ho co nejlépe do paměti, Vaše informace mohou značně usnadnit lékařovo pátrání po původu a podstatě takového stavu.  

Diagnóza epilepsie

Jak vlastně lékař pozná, že mám epilepsii? Prvním stupněm je získání informací - takzvaná ...

• „anamnéza“ sestává se ze zdravotních údajů současných a minulých, lékař vychází ze sdělení, které mu může podat postižený člověk a svědci záchvatu, lékaře zajímá, co záchvatu předcházelo, co jej mohlo vyprovokovat, okolnosti vzniku (náhlý, předzvěst tzv. „aura“), jestli byly jiné obtíže, s čím se daný člověk léčí, jaké užívá léky, zda-li již byl na neurologii léčen, jestli se jednalo o jediný záchvat, jak dlouho trval, čím byl provázen (křeče, zmatenost, pomočení, pokousání jazyka, dušení apod.), jak se pacient ze záchvatu probíral, jaké byly okolnosti, kde a kdy se záchvat odehrál (ve dne, v noci, na ulici, doma).

• neurologické vyšetření je poměrně zvláštní pro laika, ale nebolestivé, neurolog po Vás bude chtít, abyste se díval do stran, bude Vám svítit do očí, budete cenit zuby a špulit rty, plazit jazyk. Potom proklepne kladívkem končetiny, nechá Vás tisknout ruce, předpažit, zavřít oči, trefit se na nos, zkouší zda-li dobře vnímáte dotyk, a nakonec Vás nechá projít po místnosti se zavřenýma očima. To vše proto, aby zjistil odchylku od neurologického nálezu zdravé osoby, která by usnadnila další vyšetřování a odhalila možnou poruchu ve Vašem mozku.

• vyšetřovací metody
  Cílem takového počínání je zjistit, 
  1)      zda-li stav, který postižený člověk prodělal, má či nemá charakteristiku možného epileptického záchvatu, případně jakého (generalizovaný, parciální, ...),
  2)      Jestli se jednalo o záchvat provokovaný nebo samovolně vzniklý – volí podle toho strategii dalšího vyšetření, aby se dopátral příčiny a zaujal správné léčebné stanovisko, které nemusí vždy nutně znamenat podávání léků, ale třeba jen úpravu životosprávy či některá další opatření.  

Diagnóza epilepsie může být stanovena až na podkladě nezvratných důkazů, že se jedná o opakované záchvaty, jejichž příčina je v mozku, což může někdy trvat týdny, měsíce i roky (zvláště, pokud se jedná o ojedinělé záchvaty).  

K diagnóze pomáhají výše a níže uvedená provedená vyšetření. Pokud se jedná jen o ojedinělý záchvat (nejčastěji tonicko-klonický, grand mal), nezačíná se léčit antiepileptiky, pokud pro to není jasný důvod, například jednoznačný nález při elektroencefalografickém vyšetření. Navíc, pokud se jedná o nejasný stav bezvědomí, vůbec se o epilepsii jednat nemusí. Může to být důsledek paniky, migrény či srdečního záchvatu. Epilepsií též nejsou febrilní křeče v dětství (křečové záchvaty dětí při horečce) i když mohou znamenat vyšší riziko následného vzniku epilepsie.  

Všeobecné a interní vyšetření 

Asi prvním vyšetřením bývá odběr krve – nejlépe bezprostředně po záchvatu. Může pomoci odhalit špatné složení krve, tedy například nerovnováhu minerálních látek, abnormální (obvykle nízkou) hladinu krevního cukru, poruchy funkce jater nebo ledvin, případně chudokrevnost nebo známky zánětu.  

Prakticky vždy bývá nutné vyšetření internistou. To je lékař s fonendoskopem na krku, který Vás nechá zhluboka dýchat, poslouchá srdce, zdali bije pravidelně a není přítomen šelest.  

Součástí interního vyšetření je také

• změření krevního tlaku a elektrokardiografie (EKG), tedy snímání elektrické aktivity srdce.

• Pokud je podezření na možnou a často jen krátkodobou nepravidelnost srdeční, může doplnit EKG Holterovo monitorování, což je metoda snímání srdeční činnosti po dobu 24 hodin, je větší pravděpodobnost zachycení možné poruchy pravidelnosti srdečního rytmu či kolísání tepové  frekvence. Vyšetření není bolestivé, pouze nosíte na hrudi nalepené elektrody a malou krabičku za pasem, která záznam ukládá do paměti přístroje, aby se mohl později zhodnotit.

• Běžně se provádí i rentgen srdce a plic.

• Pokud je důvod, důkladnější interní vyšetření obsahuje i echokardiografii (ECHO), to je vyšetření srdce ultrazvukem, nebolestivé, lékař jezdí sondou po hrudníku – takové vyšetření přináší informace o velikosti srdce, jeho funkci, informace o pohybu a tvaru chlopní, může vyloučit vrozenou nebo získanou poruchu stavby a funkce srdce.  

Elektroencefalografické vyšetření (EEG)

Je naprosto zásadním a základním vyšetřením v neurologii, zvláště pak u podezření na možnou epilepsii.

• Jedná se o nebolestivé vyšetření

• provádí se po objednání ve specializované laboratoři s vyškolenou laborantkou

• Záznam hodnotí a odečítá speciálně vyškolený lékař.  

EEG je metoda, která snímá elektrickou aktivitu Vašeho mozku pomocí nalepených elektrod nebo zvláštní čepice. Vyšetření trvá asi 20 minut, ležíte v klidu, na příkaz otevíráte či zavíráte oči, používá se blikajícího světla a místy musíte hluboce dýchat /takzvané aktivační metody, které snáze odhalí záchvatovou poruchu – zvyšuje dráždivost nervových buněk/.  

Elektroencefalografické vyšetření může být i 24 hodinové, spojené s videozáznamem – toto se provádí jen za určitých okolností ve specializovaných pracovištích a má pomoci při záchvatech nejasného původu – současně se snímá i EKG záznam. Tato metoda se nazývá EEG videomonitorování. Lékař pak má k dispozici videozáznam záchvatu spojeného s elektrickou aktivitou mozku, může tak přesně posoudit charakter záchvatu a případně vytipovat místo, odkud se záchvat šíří.  

Vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT)

Zatímco elektroencefalografie (EEG) je vyšetřením funkčním – snímá elektrickou aktivitu mozkových buněk, která není vidět, počítačová tomografie patří mezi metody „zobrazovací“. Neboli ukáže strukturu mozkové tkáně, podchytí abnormality ve stavbě mozkové tkáně, které pak mohou být zdrojem abnormálně vznikajících elektrických výbojů.

• Principem vyšetření je rentgenové záření. Prostým rentgenovým snímkem „se prosvítí“ tkáň, CT jakožto „počítačová tomografie“ je schopno zobrazit „příčný průřez danou tkání“.

• Vyšetření je nebolestivé, pacient leží na lehátku, které se postupně posunuje do „tunelu“ na jehož okrajích jsou umístěny rentgenky, které přerušovaně vysílají rentgenové záření, zatímco na druhé straně tunelu jsou čidla, která prošlé paprsky zhodnotí počítačově a zobrazí na monitoru jako průřez mozkovou (nebo jinou) tkání. 

Rentgenové paprsky neprostupují lidským tělem rovnoměrně, husté tkáně, třeba kosti, záření odrážejí (na druhou stranu projde méně), toto je na získaném snímku zobrazeno bíle, a naopak řídké tkáně, vzduch a voda se zobrazí na snímku tmavě. Někdy se při vyšetření podává do žíly látka, která se pod rentgenem zobrazuje viditelněji – takzvaná kontrastní látka, zvýší to přesnost vyšetření.

• Na vyšetření musíte být nalačno, doporučuje se podání antihistaminika před vyšetřením jako prevenci nežádoucí reakce (alergické) na podanou látku.

• Na konkrétní přípravu se však informujte u odesílajícího lékaře nebo na rentgenovém oddělení.           

Počítačový tomograf je dnes prakticky vybavením každé okresní nemocnice a je již vyšetřením zcela běžným, jako např. vyšetření plic. Toto vyšetření se může provádět prakticky vždy i v bezvědomí, je ale nutné zajistit klid pacienta.  

Nevhodné je vyšetření v těhotenství, může vést k poškození plodu – volí se buď náhradní vyšetření magnetickou rezonancí, případně se odstíní – zakryje (zabrání průniku rentgenového záření) břicho ženy, aby nedošlo k postižení plodu.  

Vyšetření mozku magnetickou resonancí 

Protože počítačová tomografie (CT) není schopná zachytit některá drobnější postižení mozkové tkáně, taktéž není možné zobrazit některá zvláštní postižení mozkové tkáně jako například vrozené změny, stavy po zánětech, některé cévní abnormality apod., používáme další zobrazovací metody – magnetické rezonance.  

• Bývá dostupná v některých větších zdravotnických zařízeních, např. fakultních nemocnicích.

• Jedná se o zcela nebolestivé, nezatěžující vyšetření v silném magnetickém poli.

• Nevýhodou tohoto vyšetření je, že jej nelze provést u pacienta s kardiostimulátorem, kochleárním implantátem a některá pracoviště též neprovádějí vyšetření u pacientů s totální endoprotézou (čili náhradou) kyčlí, kolen apod. Důvodem je jisté riziko pohybu kovu v silném magnetickém poli. (Mohou vadit střepiny zvláště v oku, cévní svorky či jiné kovové – feromagnetické předměty, nevadí například zubní protézy (toto je nutné hlásit, pacient obvykle podepisuje prohlášení, kde jsou tyto věci jmenovány).

• Pacient je umístěn do trubice, kde stráví asi 20 min, okolo to bouchá a zvoní, což může být velmi nepříjemné pro lidi trpícími klaustrofobií (strachem z uzavřených prostor). 

Jsou k dispozici i zdokonalená vyšetření například funkční magnetická rezonance (fNMR), která je schopna zobrazit oblasti mozku, které se aktivují např. když mluvíte, počítáte, nebo zvednete ruku. Je však doporučována pouze ve specializovaných poradnách a jen za určitých okolností – například před chirurgickým zákrokem na mozku z důvodů epilepsie.

Při podezření na cévní postižení (např. výduť cévy, vrozenou abnormalitu) se může doplňovat i magneticko-rezonanční angiografie (MR-A), vyšetření je stejné jako normální magnetická rezonance, vyšetřuje se jen s jiným nastavením přístroje.  

Jiná speciální vyšetření 

Součástí komplexního – čili celkového vyšetření může být i

• vyšetření psychologem či psychiatrem. Důvodem může být fakt, že epilepsie často vede k povahovým odchylkám či projevům psychického onemocnění. Dalším důvodem může být žádání o způsobilost k řízení motorových vozidel. Nebo plánování chirurgického zákroku u nezvládnutelné epilepsie.

• Zvláštní a speciální vyšetření se provádí též při plánování epileptochirurgického zákroku, čili chirurgického zákroku na mozku, který se provádí za zvláštních okolností. Kromě EEG videomonitorování se může doplňovat vyšetření „SPECT“ nebo „PET“ (pozitronová emisní tomografie), což jsou opět nebolestivé metody, kdy lze zobrazit po aplikaci určité látky (zdraví neškodné, aplikace do žíly) oblasti mozku poškozené abnormální látkovou výměnou. Jedná se již o zcela specializovaná vyšetření prováděná v centrech, o kterých Vás budou školení lékaři podrobněji informovat. 

Základní vyšetření jsme uvedli všechna. Je však možné, že se vyšetřením zjistí další méně běžné okolnosti. Například podle vyšetření nukleární magnetické rezonance bude podezření na zánět, pak může lékař zvolit ještě další dovyšetření mozkomíšního moku (provádí se u epileptiků zcela výjimečně a musí mít jasný důvod), poučeni budete před zákrokem, jedná se sice o nepříjemný, nikoliv však rizikový zákrok.   

Další může být například vyšetření ultrazvukové mozkových tepen (nebolestivé, lékař „jezdí sondou po krku“) nebo angiografické (zobrazení tepen mozkového řečiště), pokud je podezření na cévní (obvykle vrozenou) abnormalitu. Spočívá v aplikaci látky do stehenní tepny a zobrazením mozkového řečiště pod rentgenem. Jedná se taktéž o specializované vyšetření, se kterým budete předem řádně seznámeni.  

Cesta k diagnóze epilepsie je poměrně zdlouhavá, základem jsou informace o záchvatech nebo záchvatu, na procesu a diagnóze se podílí praktický lékař, neurolog (případně neurolog zaměřený na epilepsii – tzv. epileptolog)  a nepřímo i internista vyloučením srdeční příčiny záchvatu. Lékařům pomáhá celá řada specializovaných vyšetření.