Sartany snižují incidenci demencí a omezují jejich další progresi

Podávání blokátorů angiotensinových receptorů typu 1, známých jako sartany, se stalo v posledních letech velmi běžným, a to nejenom v léčbě vysokého krevního tlaku. Z některých recentních studií rovněž vyplývá jejich možný vztah ke zpomalení progrese Alzheimerovy choroby a jiných typů demence, a to dokonce ve větší míře, než-li je tomu u hojněji používaných inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, ACE. V podobném duchu se diskutovalo i na nedávné mezinárodní konferenci o Alzheimerově nemoci (ICAD), jež se konala na sklonku letošního července v Chicagu a zúčastnilo se jí téměř 6 tisíc odborníků.

Sartany, ze kterých zmiňme alespoň namátkou losartan, telmisartan či valsartan, zde byly označovány dokonce jako neuroprotektivní – na podporu tohoto tvrzení byly prezentovány mimo jiné i výsledky retrospektivní studie s pacienty ve věku nad 65 let (z 98 % se jednalo o muže), kteří byli léčeni sartany, lisinoprilem (ACEI) nebo jiným antihypertenzívem, a to v letech 2002–2006. Závěrem tohoto šetření bylo zjištění, že sartany výrazně zpomalovaly rozvoj či progresi demence, a to oproti oběma zbylým skupinám. Do studie bylo přitom zařazeno 185 906 nemocných léčených některou látkou ze skupiny sartanů (candesartan, irbesartan, telmisartan, losartan či valsartan), 804 702 pacientů léčených lisinoprilem a 1 715 438 hypertoniků léčených jiným antihypertenzívem. Ačkoliv percentuální rozdíl ve výskytu Alzheimerovy choroby nebyl po čtyřech letech příliš výrazný – 1 % v sartanové skupině oproti 1,5 % ve zbylých skupinách (resp. 4 vs. 5 % v celkovém výskytu demencí), vzhledem k vysokému celkovému počtu participantů byl přesto tento rozdíl statisticky vysoce významný – p < 0,0001. Vyjádřeno v relativních číslech, sartany snižovaly riziko rozvoje demence o 20 % v porovnání s lisinoprilem a o 33 % oproti jiným antihypertenzívům.

Analogické výsledky se týkaly i progrese demence. Pacienti léčení sartany měli nižší potřebu užití nového neuroleptika, a to o 14 % ve srovnání s lisinoprilem (nesignifikantní rozdíl) a o 23 % (p < 0,05) oproti standardní medikaci. Výrazně snižovali i potřebu umístění pacienta do domů s ošetřovatelskou péčí, a to o 38 % oproti lisinoprilu (p < 0,05) a o 53 % s klasickou léčbou (p < 0,0001). Sníženo bylo i riziko úmrtí – o 23 % (p < 0,05) oproti lisinoprilu a o 36 % (p < 0,0001) oproti běžné medikaci.

Autoři studie se však zdráhají činit jakákoliv doporučení plynoucí z výsledků této práce. Spíše volají po potřebě potvrdit tyto výsledky prospektivní studií.

Zdroj: Use of Angiotensin Receptor Blockers Is Associated With a Lower Incidence and Progression of Alzheimer Disease. ICAD. 2008. Abstract O1-05-05.