Arvid Carlsson

Švédský farmakolog Arvid Carlsson se narodil roku 1923. Vystudoval lékařskou fakultu na Univerzitě v Lundu, v roce 1956 se stal docentem a v roce 1959 profesorem farmakologie na Univerzitě v Göteborgu. V roce 1997 získal zlatou medaili Psychiatrického ústavu Maxe Plancka v Mnichově. Profesor Carlsson získal prestižní ocenění za sérii svých pokusů z konce 50. let. Tyto pokusy vedly k objevu, že velmi důležitým přenašečem signálu ve vzájemné komunikaci neuronů je dopamin. Do té doby se předpokládalo, že dopamin je jenom jakýmsi polotovarem pro noradrenalin, který byl již prokázaným neuropřenašečem. Carlsson objevil, že se dopamin koncentruje i v jiných oblastech mozku než noradrenalin a to jej přivedlo k závěru, že dopamin musí být také přenašečem. Carlsson ukázal, že pro kontrolu svalové aktivity mají význam bazální ganglia, která fungují pouze při nedostatku dopaminu. Při Parkinsonově chorobě jsou bazální ganglia postižena a postupně z nich mizí velké neurony, ve kterých dopamin vzniká. K léčbě se používá prekurzor dopaminu L-dopa. Carlssonovy objevy daly podnět k vývoji antidepresiv, která brání zpětnému vychytávání serotoninu a která mohou také působením na genovou expresi optimalizovat poměr různých serotoninových receptorů v buněčné membráně.