Kapitola z knihy Kuchařka při onemocnění jater, Vladimíra Havlová
Uveřejněno se souhlasem autora i vydavatele.
Vyšehrad, Praha 2002. 80 stran
ONEMOCNĚNÍ JATER
MUDr. Pavel Drastich
Jaterní onemocnění nejsou vzácná a často se vyskytují i v chronické formě vyžadující dlouhodobá léčebná a dietní opatření. Na druhé straně jsou však játra vybavena obrovskou regenerační schopností a za péči se mohou odvděčit.
Lidská játra tvoří kompaktní parenchymový orgán, který konvenčně rozdělujeme do dvou laloků. Pravý lalok je větší než levý, a to u dospělých výrazněji než u dětí. Normálně velká játra obvykle nepřesahují pravý podžeberní oblouk. Hmotnost jater se pohybuje mezi 1200–1800 g, u žen bývají menší než u mužů. Játra jsou bohatě prokrvená a protéká jimi až 25 % srdečního výdeje, což představuje asi 1,5 litru krve za minutu.
Játra vytvářejí žluč, která je odváděna žlučovody do střeva. Žluč je zcela nezbytná pro trávení, ale slouží i pro vylučování pro organismus nežádoucích a nebezpečných látek. Ne nadarmo bývají játra označována za chemickou laboratoř těla, představují totiž centrální orgán látkové výměny celého organismu. Jsou důležitým místem tvorby bílkovin (albumin, proteiny uplatňující se při srážení krve apod.).
Játra se podílí významnou měrou na udržování stálé hladiny cukru v krvi (tzv. glykémie), kdy glukóza (hroznový cukr) je ukládána ve formě glykogenu v játrech a uvolňována podle potřeb organismu. Sacharidy (cukry) představují pro některé buňky prakticky výlučný zdroj energie (mozek, červené krvinky).
Játra mají centrální postavení v metabolismu lipoproteinů významných pro transport lipidů (tuků), které jsou jedním z nejdůležitějších zdrojů energie pro organismus. Rovněž významný podíl syntézy cholesterolu probíhá v jaterních buňkách, cholesterol se zde přeměňuje na žlučové kyseliny vylučované posléze žlučí.
Důležitou roli hrají játra v metabolismu vitaminů především skupiny B, ale také vitaminů A, D, K, kyseliny listové a dalších. Často u nemocných s jaterními chorobami nacházíme poruchy metabolismu některých kovů, minerálů a stopových prvků.
Játra představují svým uložením přímo strategickou pozici, kdy většina krve ze zažívacího traktu jimi protéká (tzv. portální oběh) do centrální cirkulace. Z toho vyplývá nezastupitelná role jater v detoxikačním procesu. Nejčastěji probíhá metabolismus cizích látek (i léků) tak, že vznikají sloučeniny méně toxické a lépe vyloučitelné z organismu (např. žlučí nebo močí). V některých případech jsou však méně toxické látky měněny na toxičtější formy.
V současné době se setkáváme s řadou látek, které mohou způsobit jaterní poškození, používají se v řadě průmyslových odvětví (organická rozpouštědla, soli těžkých kovů, polyvinylchlorid apod.) v zemědělství (chemické postřiky, moření osiva apod.), neméně časté je poškození některými léky, a ty tudíž musí být přísně prověřeny řadou studií před jejich uvedením do praxe, ale i tak může být prokázán jejich toxický vliv až po letech.
Ale vůbec nejvýznamnějším problémem v našich socioekonomických podmínkách je vysoká konzumace alkoholu, nárůst spotřeby alkoholu je zvláště patrný od druhé poloviny 20. století a to i u žen. Pro muže a jeho játra je již nebezpečná dávka 60 g alkoholu (cca 2 piva, 0,7 l vína), ženy jsou poněkud v nevýhodě a pro ně a jejich játra je škodlivá již třetinová dávka ve srovnání s mužem.
Další kapitolu jaterních onemocnění představují hepatitidy (infekční žloutenky). V současnosti se rozrůstá celá abeceda žloutenek, z nichž nejdůležitější je hepatitida A přenášená při špatných hygienických podmínkách a dále je to hepatitida B přenášená krví či jejími deriváty a pohlavním stykem a hepatitida C, jejíž přenos se děje především krevní cestou. Hepatitida B a C může přejít do chronické formy s rizikem vzniku cirhózy a karcinomu jater. Proti hepatitidě A a B se lze účinně bránit očkováním, proti hepatitidě C dosud účinná očkovací vakcína chybí. V poslední době je patrný zvyšující se výskyt nemocných s hepatitidou C i ve vyspělých ekonomických zemích, jedním z možných vysvětlení je i nárůst nitrožilní narkomanie.
Příznaky jaterních onemocnění jsou velmi rozmanité, zasahují od akutních jaterních onemocnění spojených s rychlým vznikem žloutenky až po dlouholeté takřka bezpříznakové období projevující se většinou pouze výraznější únavou nebo menší výkonností velmi často nemocným posuzovanou jako projev pracovního vypětí. Většinou více alarmující jsou projevy jako nechutenství, zvracení, hubnutí, zežloutnutí očních sklér a tmavá moč, průjmy, otoky, svědění, impotence, sexuální poruchy a zvýšené krvácení z nosu nebo drobných ran. V těchto případech je jistě na místě vyhledat lékaře a pátrat po příčině obtíží. Zvláště poruchy srážlivosti jsou někdy velmi nápadné vzhledem k tomu, že v játrech se vytvářejí prakticky všechny faktory nezbytné pro srážení krve.
Játra jsou nezastupitelným orgánem v těle a jejich funkci nelze nahradit, je proto naší povinností si je chránit tak, aby nás provázela v dobré kondici až do hlubokého stáří. V dietě při jaterních chorobách je především nutné vyloučit alkohol. Potrava by měla obsahovat dostatečné množství bílkovin (lépe živočišného či mléčného původu), měla by být upravena co nejšetrněji vařením, dušením, event. rychlým grilováním s používáním co nejmenšího množství tuků (preferujeme jejich rostlinný původ). Zvláště je třeba se vyvarovat přepalovaných tuků vznikajících při smažení, doporučujeme proto používat spíše teflonové nádobí. Cukry jsou v játrech dobře zpracovávány, proto se jich není třeba obávat, jejich celkový obsah v dietě by však neměl být příliš vysoký.
Technologický postup při vaření by se měl zachovat co nejšetrněji k uchování vitaminů, potrava by měla být bohatá na vitamin C (1–2 g denně) a vitamin E známý svým antioxidačním efektem. U některých jaterních chorob spojených s poruchou odtoku žluči do střeva (tzv. cholestatické) je třeba dbát na vyšší příjem vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). Dostatek tekutin a vlákniny v potravě předejde vzniku zácpy a umožní rychlejší vylučování nebezpečných látek z organismu. Jídlo doporučujeme konzumovat v menších porcích několikrát denně a v jeho dochucování je třeba jen velmi šetrně používat koření. Pacienti s jaterní cirhózou se se svým lékařem musí poradit o obsahu soli v potravě, v některých případech je její omezení významným léčebným postupem. Dietní opatření mohou být narušována špatnou snášenlivostí některých jídel, proto je nutné nejprve doporučenou dietu vyzkoušet a jídla způsobující zažívací obtíže vynechat.
Doufám, že tato kniha bude pro všechny dostatečnou inspirací.
MUDr. Pavel Drastich