V roce 2005 uplyne pravděpodobně 480 let od narození významného českého učence druhé poloviny 16. století Tadeáše Hájka z Hájku. Datum narození – 1525 – není zcela zaručeno, podle nových zkoumání to mohlo být i o rok nebo dva později. Hájek byl typem renesančního vzdělance. Významným způsobem zasáhl do mnoha vědních oborů, především do astronomie, medicíny a botaniky, zabýval se však i matematikou, geometrií, geografií a snad i alchymií. V mládí se hodně věnoval astrologii a v určitém období věřil i v astrologické diagnostické a léčebné metody, jak je patrné z několika spisků, které vydal v letech 1551 – 1564. Později se však od astrologie odvrátil a zaměřil se na exaktní metody vědeckého bádání. Hájek z Hájku studoval na pražské a vídeňské univerzitě a studia si rozšířil i na univerzitě boloňské. Právě v Bologni byl promován na doktora lékařství. Lékařská fakulta v Bologni patřila od svého založení k předním evropským lékařským školám. I ve staletích nejvypjatějšího vlivu scholastiky si ve výuce budoucích lékařů zachovala alespoň zbytky poněkud racionálnějšího pojetí medicíny. Patřila do pokrokového proudu italské renesanční medicíny, který postupně ovládl univerzity v celé Evropě.
Těžiště Hájkovy práce spočívalo v astronomii a botanice. Ale Hájkovo postavení ve společenské hierarchii druhé poloviny 16. století a materiální zabezpečení bylo vybudováno a zajištěno jeho lékařskou praxí. Nejvíce známé jsou asi Hájkovy práce v oboru botaniky, které úzce souvisejí i s medicínou. Spočívají nejen v přeložení proslulého Matthioliho herbáře do češtiny, ale především v tom, že přizpůsobil dílo poměrům v Čechách a zabezpečil jeho vydání v roce 1562. Překlad herbáře pod názvem „Herbář, jinak bylinář velmi užitečný“se znamenitými dřevořezovými ilustracemi rostlin, byl u nás zřejmě i prvním pokusem o sjednocení českých názvů rostlin. Hájek tak svým překladem herbáře ovlivnil myšlení českých lékařů a dílo se stalo i obsáhlým poučením o terapeutických postupech a zkušenostech, které se prakticky uplatňovaly ve středoevropském lékařství po dlouhou dobu.
Hájek hodně cestoval a udržoval čilé styky se zahraničními učenci. Velký význam mělo jeho setkání s dánským astronomem Tychonem Brahe, s nímž se seznámil na podzim1575 v Řezně při korunovaci císaře Rudolfa II. Bylo především Hájkovou zásluhou, že se Brahe v únoru 1599 trvale usídlil v Čechách.
V medicíně jej však neovlivnily tehdejší převratné anatomické objevy, ale především učení Paracelsovo, který považoval anatomii za vědu zcela nepotřebnou. Řadu znalostí a podnětů získal i stykem s italským přírodovědcem a lékařem Cardanem. Zde zřejmě získal i názory, které obohatily prosté české lékařské myšlení, které se v té době plně vyžívalo v sepisování mnohdy problematických zdravovědných poučení a návodů. I Cardano měl velmi blízko k Paracelsovi.
Cardanův vliv je znatelný i v Hájkově pokusu o výklad fyziognomie, v pokusu o vysvětlení duševního stavu člověka podle výrazu jeho tváře. V knížce „Aphorismorum Metoposcopicorum libellus unus“, která vyšla v roce 1562, chtěl dokázat a podat návod, jakým způsobem je možné z čelních vrásek usuzovat na osud a povahu člověka. V Hájkově době měl spis dost velkou popularitu. Mnozí s jeho názory souhlasili, jiní ostře polemizovali. Známý životopisec A. Rybička v roce 1887 napsal, že metoposkopie obsahuje „...nejednu přepjatost a přílišnost, jež však lze omluviti a vysvětliti panujícím duchem a smýšlením tehdejší doby, kteráž... sobě libovala ve všem...co zavíralo v sobě věci překvapující i mimořádné. Přesto dočítáme se tu i leckteré povšimnutí vhodné průpovědi a důvtipné myšlenky“.
Po návratu z ciziny byl Hájek v roce 1554 přijat do profesorského sboru pražské artistické fakulty. Po třech letech dal Hájek přednost ženitbě a císařským službám. Lékařská činnost zajistila Hájkovi i rychlý vzestup v jeho společenském postavení. V roce 1554 povýšil Ferdinand I. Hájka do vladyckého stavu za zásluhy, které získal jako hvězdář a lékař. V roce 1566 vstoupil do služeb císaře Maxmiliána II. Tuto kariéru zahájil jako vojenský lékař na výpravě proti Turkům. Osobním lékařem Rudolfa II. nebyl. U jeho dvora plnil především funkci velkorysého organizátora vědecké práce.
Roku 1557 zahájil rozsáhlou praxi v Praze, která byla úspěšná i výnosná. Nic na tom nemění skutečnost, že Hájek své honoráře za služby u Habsburků většinou musel tvrdošíjně vymáhat. V tomto směru postupoval zcela věcně a ne přes míru uctivě. Svědčí o tom list, kterým se 1.7.1578 obrátil na Rudolfa II. se žádostí, aby mu bylo vyplaceno 3500 zlatých za 10 let služby u císaře Maxmiliána II. Vyřízení se vleklo téměř tři roky.
Na zemském sněmu v roce 1571 byl Hájek přijat do rytířského stavu a jmenován protomedikem Království českého. Titul protomedika znamenal čestný titul lékaře, který patřil mezi lékaře panovníka a fakticky zastával funkci zemského lékaře. V péči o zdraví obyvatelstva byl rádcem a informátorem, jenž byl určen pro řešení zdravotnických záležitostí země v těch mezích, které jim dotyčné období vyhrazovalo, tj. ve starosti o protiepidemický boj. O Hájkově faktické úloze nebo případném podílu na vypracování rad a výzev při nebezpečí “morového povětří“ nevíme. Víme pouze, že roku 1593 byl jmenován zemským lékařem v Praze s ročním platem 400 tolarů a že i s vyplácením této částky byly vážné problémy. Hájek byl koncem 16. století v Praze jediným zemským lékařem a teprve když na počátku morního roku 1600 upadl do vleklé nemoci, která se nakonec stala příčinou jeho smrti, přijaly české stavy usnesení že počet zemských lékařů v Praze má být zvýšen na tři.
Hájek zaujímal v lékařství a zdravotnictví v 16. století přední místo. Ve své lékařské kariéře dosáhl vrcholu, úrovně špiček tehdejší evropské medicíny však nedosahoval. Jako lékař si však vytvářel materiální i společenské podmínky pro vědeckou činnost v jiných oborech. Tadeáš Hájek zemřel 1. září 1600 v Praze a dva dny nato byl za účasti četných významných osobností (mj. i Tychona Brahe) pohřben v Betlémské kapli.