Jan Berka z Chocně

     Při vzpomínce na Jana Berku nelze nezmínit dalšího jeho současníka a určitý čas i učitele Jana Černého (asi 1456 – 1530). Mnoho podrobností z jejich života se nezachovalo, neznáme ani žádné jejich vyobrazení.  Najdeme však u nich několik společných znaků. Oba byli českobratrského vyznání, určitý čas působili v Litomyšli, neměli úplné univerzitní lékařské vzdělání,  ale  především – svoje práce psali česky.  Nepatřili mezi výjimečné lékaře a neproslavili se medicínskými objevy nebo originálními názory, přesto si zaslouží plného uznání a ocenění pro svou znalost věcí i pro svou snahu v ohledu jazykovém.  Svou tvorbou se přidružili k jiným tehdejším autorům různých spisků,  zdravověd a návodů k tomu,  jak si pomoci v ochraně před nemocí a v nemoci samé, jako byli například Mistr Havel ze Strahova, Křišťan z Prachatic a Albík z Uničova.  Na rozdíl od jmenovaných však tito dva byli první, kdo psali česky pro poučení nejširšího lidu, a jejich dílo tak řadíme k originální české tvorbě.
     Jan Černý vydal v roce 1506  „Spis o nemocech morních“, nabízející celkem běžné dobové prostředky a doporučení k ochraně před nemocí. Mnohem větší význam měla jeho „Kniha lékařská, která slove herbář aneb zelinář...,“ která byla vydána  péčí Mikuláše Klaudyána, vytištěna v Norimberku  v roce 1517. Je to jeden z prvních tištěných herbářů a vůbec  první český.  Černý zde uplatnil i vlastní zkušenosti, a předložil i popisy rostlin, což ve středověku nebylo zvykem.
      Černý hodnosti lékaře sice nenabyl  a vyučil se medicíně z předepsané literatury, ale měl úspěchy a byl vyhledáván i od nemocných ze šlechtických kruhů. Kolem roku 1513 se vrátil do Litomyšle, kde vycvičil v lékařství dva žáky. Petra z Třebska a právě Jana Berku.V Litomyšli také dokončil své hlavní dílo – český herbář.
       Jan Berka byl roku 1516 povýšen na bakaláře. Poté byl lékařským učněm u Jana Černého v Litomyšli, krátce provozoval lékařskou praxi v Kutné Hoře a vrátil se na studia do Prahy. Stal se mistrem a profesorem na artistické fakultě, lékařská fakulta tehdy na pražské univerzitě neexistovala. Vedle učebních povinností vykonával i lékařskou praxi.  Těžce nesl pokleslý stav univerzity a vynakládal mnoho sil na to, aby se opět vzchopila.  Když viděl, že jeho snahy nemají výsledek, vzdal se profesorského úřadu a univerzitu opustil. Zakoupil dům na Starém Městě a věnoval se činnosti právnické, dělal obhájce u soudu, ale půjčoval i peníze na úrok. Zemřel  19. ledna 1545 a byl pochován v Týnském kostele. Krátce před smrtí nakoupil v Norimberku zařízení pro tiskárnu, které spolu s knihami odkázal univerzitě. Ta tiskárnu prodala knihtiskaři Janu Hadovi za 45 kop. 
    Jan Berka vydal v roce 1525 spisy svého učitele pod názvem „Knihy lékařské mistra Jana“. V období řádění nemoci zvané anglický pot napsal pohotově spisek  „Zpráva, kterak se každý chovati má v té nové Englické potivé nemoci“, a to v roce 1529.  Anglický pot se objevil poprvé roku 1485 v době tzv. války Růží, pak se epidemie opakovala v letech 1507, 1518, 1529, 1551. Vyznačovala se vysokými horečkami, spavostí a nadměrným pocením.  Byl i autorem „Mistra Jana z Chocně učenie Pražského kniežky o morních příčinách, znameních, o nemocech i lékařství, složeno a vuobec k tomuto času vytištěné, také bohatým a chudým  ku potřebě“ vydané 1531. Rady jsou podobné jako uváděl Jan Černý, ale větší důraz kladl Berka na varování před širšími společenskými styky v době výskytu nemoci.
     Spisek „O krvi pouštění“ je z roku 1532.  Na titulním listě je dřevořezba  zobrazující astrologa s jeho nástroji. Knížka byla vydána po druhé v roce 1538, a ještě jednou v roce 1597. V jednotlivých vydáních byly provedeny drobné obměny v nadpisu knihy a textu. Z prvního vydání se dochoval jen jediný výtisk, který je uložen v knihovně Národního muzea. V předmluvě k druhému vydání knihtiskař Jan Had uvádí: „ Protože  vedle učených a zkušených hvězdářův toho se domýšlíme, že k létu 1540 od tohoto času pomalu na lidi těžkosti puojdou zimničné i jiné nemoci zlé, pochop z povětří nakaženého berúce: a za příčinou tou bolesti morní na lidech ukazovati se budú, k smrti je strojíce. To vše prohledíc, zdálo se z potřebu knížku tuto o pouštění krve k těm časuom opětovati, neb jest k rozličným nemocem i morním bolestem, znáti velmi užitečná“.
     Berka popsal v knížce pouštění žilami i baňkami, s popisem míst k pouštění, vhodného času podle dvanácti znamení zvířetníku, postavení planet, způsobu, ale i  osoby, která zákrok provede („púštědlníka měj umělého, zvyklého a rozšafného“). Pouštění přebytečné krve bylo považováno za podmínku zachování lidského zdraví.
     Dnes nese  jméno Mistra Jana Choceňského jedna ze základních škol v Chocni.