Vynález porodnických kleští, které pomohly zachránit mnoho rodiček a dětí, je spjat s historií, která Hippokratově přísaze a lékařské etice není ani trochu ke cti. Hrdiny příběhu jsou členové rodiny Chamberlenů, kteří s vidinou značných zisků a výlučného postavení po několik generací uchovávali tajemství konstrukce nástroje v tajnosti. Základem nástroje byly dvě široké ploché lžíce s okénky, zakřivené tak, aby snadno přilehly na hlavičku dítěte. V místě křížení ramen byl zámek, který umožňoval spojení obou ramen až v těle matky.
První z Chamberlenů, Wiliam, přišel do Anglie z Paříže v době hugenotských válek někdy kolem roku 1570. Nejstarší syn Peter začal v Londýně pracovat jako chirurg a pomocník při porodu a přestože se pro přestoupení zákonů dostal i do vězení, domohl se nakonec jako lékař značného jmění. V lékařské a porodnické praxi pokračovali i další členové rodiny.
Datum vynálezu se uvádí někdy na přelomu 16. a 17. století. Jisté je, že úspěchy Petera Chamberlena v lékařské praxi nezůstaly bez povšimnutí. Zmínku o zvláštních železných nástrojích, které používal při obtížných porodech, najdeme ve zprávě člena Lékařské společnosti v Londýně. Autor zároveň již tehdy odsuzoval Chamberlena za to, že své znalosti nedal k dispozici jiným.
 |
|
Porodnické nástroje rodiny Chamberlenů |
V průběhu 17. století se kolem rodiny vyrojila řada skandálních historek a pomluv, takže v roce 1650 považoval Peter Chamberlen za nutné vydat obranný spis pod názvem Eine Antwort auf Peter Chamberlens skandalöse und lügenhafte Schriften. Také jeho syn Peter Hugh v úvodu překladu práce francouzského porodníka Mauriceaua v r. 1672 uvádí: „Můj otec, bratři a já a dál už v Evropě nikdo, víme, že jsme s boží pomocí a naším snažením našli prostředek, který umožňuje, aby novorozenec, který má hlavičku vzadu nebo v nesprávné poloze, mohl být bez nebezpečí pro matku nebo dítě porozen. Všichni ostatní porodníci postupují obvyklým způsobem a vystavují dítě velkému nebezpečí, když pracují s jedním nebo dvěma háky. Naším způsobem se může porod uskutečnit bez nebezpečí a s menší námahou“.
 |
|
Porodnické kleště André Levreta (1703-1780) |
Znalost tajemného nástroje zůstávala však nadále pouze majetkem rodiny. Chamberlenové bohatli nejen ze své pověsti dobrých porodníků, ale svůj vynález se pokoušeli i prodat. V roce 1670 přizval Chamberlena k mimořádně těžkému případu rachitické 28leté rodičky francouzský kolega Mauriceau. Chamberlen se tehdy pokusil rodinné tajemství zpeněžit za 100 000 franků. K obchodu však nedošlo, protože pacientka podle Mauriceauova očekávání zemřela a ten zdůvodňoval neúspěch právě použitím kleští.
Úspěšnější pokus o finanční zhodnocení cenného vynálezu uskutečnil jeden z Chamberlenů v roce 1693. Prodal tajemství Rogerovi van Roonhuyzeovi z Amsterodamu. Ten nástroj s úspěchem využíval, nechal si však vždy dobře zaplatit. Byl ochoten poučit i další lékaře – ovšem za nemalý honorář. O těch, kteří na obchod nepřistoupili, rozšiřoval, že jsou budižkničemové.
 |
|
Porodnické kleště Jeana Palfyna (1650-1730) |
Rodinné tajemství Chamberlenů bylo úplně odhaleno až v roce 1818. Rodinné sídlo mělo již dávno jiného majitele a v domě byla náhodně nalezena skříň se zajímavým obsahem Kromě mincí, medailonu, miniatury Petera Chamberlena a i takové kuriozity jako byl zub v papíře s nápisem „poslední zub mého manžela“, zde byla objevena sbírka porodnických nástrojů. Jednalo se o původní nástroje rodiny. Soubor obsahoval 3 páky, 3 tupé háky, 3 kličky a 4 páry porodnických kleští.
V té době se již ovšem porodnické kleště užívaly v celé Evropě. Světu je dal v roce 1723 Jean Palfyn z Flander. Jeho model nebyl tak dokonalý, jako byly nástroje Chamberlenů, byly to vlastně dvě lžíce bez zámku, ale rychle doznaly mnohých zlepšení a staly se běžnou pomůckou porodníků.