"Úkolem lékařovým je život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti,
ale od porušení chrániti a k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přiváděti."
J.E.Purkyně, 1823
Jan Evangelista Purkyně, velký český přírodovědec, filozof, je jedním ze zakladatelů experimentální fyziologie a psychologie. Organizátor českého vědeckého i kulturního života, představitel českého národního obrození i světoobčan šel vždy dopředu se svým národem. Ctil jeho kořeny.
Narodil se 18. prosince 1787 v Libochovicích jako prvorozený syn správce panství Dietrichsteinů, mocného feudálního rodu v českých zemích. Otec zemřel, když bylo Janovi šest. S pomocí přátel rodiny se dostává jako chorista do piaristického kláštera v Mikulově. Zde studoval na gymnáziu a po jeho dokončení vstoupil v roce 1804 do piaristického řádu. jako novic strávil rok v klášteře Stará Voda na severní Moravě a jako páter Silverius vyučoval v klášteře ve Strážnici. Ve volných chvílích studoval cizí jazyky a českou literaturu, aby pak přestoupil na piaristickou kolej v Litomyšli. V roce 1807 ji opouští.
Purkyně se vydává do Prahy, začíná studovat filozofii a přírodní vědy. V roce 1812 vstupuje na lékařskou fakultu, nepomýšlel však na dráhu praktického lékaře, ale toužil po hlubším přírodovědném vzdělání. 22. prosince 1818 získává doktorát.
Ve své práci Příspěvky k poznání zraku ze subjektivního hlediska vycházel i z nauky o barvách J. W. Goetha (1749 – 1832). Purkyněho vlastní pozorování jsou však mnohem důkladnější a na svou dobu objevná.
V letech 1819 až 1823 pracuje jako asistent a prosektor v Praze, spolu s dalšími nadšenci připravuje budoucí Matici českou a vydávání prvního česky psaného odborného časopisu Krok (1821). Zdůrazňuje nezbytnost mateřštiny, která je prvním elementem a orgánem lidského myšlení, cítění a chtění.
Kolem roku 1820 uveřejnil J. E. Purkyně první pozorování o účincích léků. Byl jedním z prvních, kdo použil experimentální metody ve farmakologii a zdůrazňoval její význam pro racionální terapii.
Profesor berlínské univerzity C. A. Rudolphi (1771 – 1832) mu otevírá cestu k místu profesora ve Vratislavi. Rudolphi navíc potvrzoval, že Purkyněho předností je přesnost a exaktnost pozorování, schopnost analyzovat pozorované subjektivní jevy a podrobit je objektivnímu výzkumu.
V roce 1822 se Purkyně setkal také s J. W. Goethem, kterému v roce 1825 připsal druhý díl svých pozorování subjektivních zrakových jevů. „Pravá originalita se osvědčuje v tom, že ji stačí jen podnět, aby se uvedla v činnost, a dovede pak zcela vlastním způsobem a nezávisle sledovat to, co je pravdivé, podstatné a trvalé,“ napsal o jeho práci Goethe, který věřil, že jeho nauka o barvách se postaví proti Newtonově nauce o světle, že ji vyvrátí. J. E. Purkyně měl být jeho oporou, ten se však této konfrontaci vyhnul. I přes toto zklamání ho J. W. Goethe obdivoval.
"V celém organismu by nemělo být nic, co by nebylo až do detailu poznáno a prozkoumáno s ohledem na svůj místní a obecný účel. Tak bude celý organismus, celá příroda úplně průhledná oku i rozumu", píše tehdy J. E. Purkyně, který je ve svých vědeckých výzkumech stále důkladnější.
22. prosince 1823 obhájil disertační práci a stal se univerzitním profesorem. V práci vyzdvihl poslání praktického lékaře, jeho roli v preventivní péči. Fyziologie člověka, věda o normálních projevech života v jeho různých obdobích, v jeho přirozených a účelně přizpůsobených vztazích k vnějšímu světu, měla být osou nového lékařského umění.
Fysiologie jako věda o životě, vycházejíc z pronikavého empirického pozorování smyslových jevů, se svou metodou zmocní i ostatních psychických oblastí, napsal J. E. Purkyně v roce 1827. Přitom fyziologie byla tehdy idealisticky vykládána jen jako komentář k anatomii a ne jako samostatný vědní obor.
Na podzim roku 1827 se J. E. Purkyně oženil s dcerou svého velkého příznivce C. A. Rudolphiho. Velké štěstí se nakonec změnilo ve smutné trápení. Během sedmi let Purkyňovým umřely dvě dcery, matka J. E. Purkyně a 12. února 1835 žena. Zůstal sám s tříletým Emanuelem a Karlem, který neměl ani rok...
Na pražském sjezdu přírodovědců a lékařů v roce 1837 hovořil o teorii buněk. Použil poprvé slova – protoplasma, které se pak stalo v biologii běžné. V Praze také hovořil o struktuře žaludečních žlázek a umělém trávení.
Mnohé z jeho objevů jsou nazvány Purkyňovým jménem, např. obraz cév v oku, změna světlosti barev v šeru, jádro vaječné buňky, mozeček či vlákna v srdci.
Ve Vratislavi je v roce 1839 otevřen první fyziologický ústav na světě, podle jeho vzoru je brzy založen H. F. Stanniusem ústav v Roztokách u Prahy.
V roce 1841 objevil J. E. Purkyně spolu s evangelickým kazatelem Josefem Kačerem ve věži svatojánského kostela v Lešně rukopis J. A. Komenského Didactica to jest Umění umělého vyučování. O deset let později ho získalo díky snahám F. A. Palackého Národní muzeum.
V roce 1850 se J. E. Purkyně vrací do Prahy, je jmenován univerzitním profesorem a buduje fyziologický ústav. J. E. Purkyně vytvořil své hlavní vědecké práce v pruské Vratislavi a po návratu do Prahy se věnoval hlavně organizaci českého kulturního a vědeckého života.
V roce 1862 dochází jeho přičiněním k obnově přírodnického sboru Musea Království českého.
Usiloval o přeměnu Musea Království českého na vědeckou instituci, která by měla navíc výchovný charakter.
Uvědomuje si význam vědy ve společnosti. Věda je moc, tak nadepisuje v roce 1861 spis Akademie, ve kterém předkládá koncepci vědeckého ústavu. Podílí se na založení Spolku českých lékařů a Časopisu lékařů českých (1862).
Od dob J. A. Komenského se nikdo tak důkladně nezamýšlel nad významem pedagogiky.
Patřil ve své době i k největším českým politickým autoritám, jen Palacký se mu mohl měřit.
Purkyněho syn Karel byl významným českým malířem.
28. července 1869 J. E. Purkyně umírá.