Staré srbské přísloví „Nejdříve se podívej na matku a teprve potom žádej o ruku dcery“ je úplně pravdivé, má plně racionální podklad. Obezita nemusí být zcela dědičná, dědí se však určité dispozice, sklony, pro vznik obezity, zřejmě i určitý typ látkové výměny. Nelze tedy za obezitou vidět jen chuťové návyky v rodině, malý zájem o dostatek tělesného pohybu, i když tyto činitelé hrají při vzniku obezity velmi významnou roli. Dědičné vlastnosti se mohou stát osudnými, stávají se motorem neblahých změn vzhledu, především tehdy, kdy se k dědičným činitelům přidají různé vnější činitele: nevhodný typ stravy, nevhodné pohybové návyky, různé rodinné zvyklosti, vznik obezitu podporujících různých podnětů z okolí, pracovní zařazení, atd. Z toho vyplývá základní skutečnost, že za vznikem obezity obvykle stojí více činitelů.
Je známou zkušeností, že obézní jedinci mají mnohem častěji obézní rodiče, jednoho nebo dokonce i oba, což je pak obzvláště „nebezpečné“. Ve veliké skupině hodně přes 5 000 autorových obézních pacientů, měli tito téměř v 75% obézní rodiče, zatím co u neobézní skupiny bylo toto číslo mnohem menší, pod 30%. U příbuzných obézních lidí se častěji vyskytuje cukrovka, nežli u neobézních (v autorově sestavě téměř ve 20%, místo nynějšího výskytu cukrovky u naší populace mezi 5 až 6 %). Kandidátkám obezity se častěji rodí děti s porodní váhou 4 kg i více. Je všeobecně známé, že ženy trpící cukrovkou mají při porodu většinou „těžší“ novorozence, přesahující 4 kg. Z toto plyne ponaučení, že žena, zatím ještě štíhlá, která má obézní rodiče, např. jednu babičku diabetičku, a které se narodilo dítě s porodní váhou 4,5 kg, je více ohrožena obezitou nežli jiné štíhlé dívky, které nemají obézní rodiče, nemají cukrovku u příbuzných a jejichž děti při porodu nevážily 4 kg a více. Pochopitelně, obezita může zaútočit i na ty dívky bez genetického postižení, ale těch je méně. Dívky z geneticky postižených rodin by si měly více všímat svého vzhledu, občas se vážit, sledovat, zda se dobře vejdou do svých starších šatů – a včas si uvědomit váhový přírůstek. Několik málo kilogramů navíc se dá snadno, při dobré vůli, zlikvidovat.
V léčení obézních dětí, pokud mají „neuvědomělé“ obézní rodiče, kteří nejsou dostatečně přesvědčeni o nutnosti váhové redukce svých potomků, s těmi mají lékaři velmi špatné výsledky. Rodinné dispozice (tj.genetika + chuťové návyky + nedostatečný pohybový režim), a ještě více nepochopení rodičů, zmaří nejednou i ty nejlepší snahy lékařů. Zde nutno upozornit na svým způsobem „tragické“ přestupky rodičů i prarodičů, kteří ze svého dítěte nebo vnoučka chtějí mít přehnaně baculaté stvoření, s rozmnoženou (hyperplastickou) tukovou tkání, kteří ho překrmují sladkostmi a při tom vůbec netuší, že mu jako zlé sudičky tímto způsobem mohou dávat do vínku celoživotní problém zvaný OBEZITA. Smutnou skutečností je, že z obézního dítěte většinou vyroste zase obézní dospělý.
Kromě již uvedených „nepřátel štíhlé linie“, k těmto dnes mohutně přistupují u mladých i starších nekonečná vysedávání u televize, časově přehnaně dlouhé „brouzdání“ vsedě na internetu, hodiny strávené při různých elektronických hrách – toto jsou také příčiny, jedny z jejich celé řady, prudkého vzestupu obezity v USA, na Západě v některých zemích.
Při všem tom si nutno uvědomit, že je každý jedinec do jisté míry svého štěstí (a vzhledu) strůjce. Jen začít včas, neboť výsledky toho pojmu VČAS jsou ve veliké většině výborné. A při tom nejde jen o krásu, ale i o zdraví a mnohdy i o celoživotní štěstí.
Autor: prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc,
www.zhubnu.cz - server o hubnutí, formování postavy a zdravém životním stylu
Obsah seriálu