seriál Prof. Rajko Dolečka

Extrémní obezita již není rarita. Ještě donedávna se soudilo, že extrémní obezitu mají jen lidé s genetickou dispozicí. Ukazuje se však, že to není pravda. Počet lidí s extrémní obezitou se zvyšuje až dvakrát rychleji než počet všech obézních lidí. Monstrózní obezita byla dlouhou dobu stranou zájmu.

Jídelníček Čechů se sice za posledních několik let výrazně změnil, ale výskyt obezity se výrazně omezit nepodařilo. Obezita se stala problémem i v takových zemích, kde ještě donedávna v mnoha domácnostech byl hlad častým hostem, např. v zemi za Čínskou zdí trpí obezitou nebo nadváhou až 29 miliónů Číňanů, tj. 29 miliónů potenciálních diabetiků. Obezita začíná převládat i v populaci obyvatelstva Thajska, Malajsie, Filipín a dokonce i v některých zemích Afriky. Nejvíce však obezita trápí rozvinuté země západní Evropy a Ameriky, ale ani střední Evropa nezůstává pozadu. Např. v Maďarsku trpí až 9 % obézních tzv. metabolickým syndromem.

Monstrózní obezita dokáže výrazně zkrátit život. V USA a v některých zemích západní Evropy je obezita na druhé příčce nejčastějších příčin úmrtí. v Čechách obezitě náleží pomyslná bronzová medaile v závodu se smrtí. Historie chirurgické terapie obezity není dlouhá. První experimentální práce vznikaly již v 19. století. Dnes nejsou výjimkou lidé, kteří potřebují shodit nikoliv pár kilogramů, ale několik desítek, 50 až 60 kg. Tito lidé jsou potom odsouzeni k dlouhodobému "mučení" hladem. Co si budeme povídat, tento přísný, několikaměsíční režim, a jen ten má naději na úspěch, je velkou výzvou i pro disciplinovaného člověka. Není proto divu, že 2/3 nemocných se po nasazené hubnoucí kůře dostávají zpět na šikmou plochu a mnohdy získají ještě vyšší váhu, jde o tzv. "jojo" efekt.

Leptin je členem velké rodiny cytokininů. Většina cytokininů má za úkol napomáhat mezibuněčné spolupráci. Cytokininy působí na několik různých druhů buněk: buď na buňky v bezprostředním okolí nebo na buňky, které je přímo vylučují, tj. secernují. Funkce jednoho cytokininu může být zprostředkována jiným cytokininem nebo celou kaskádou cytokininů. Některé cytokininy jsou secernovány do krevního řečiště a mohou působit i na vzdálených místech.

Důležitou součástí psychoterapie je rozbor stravovacích návyků pacienta a jeho rodiny. Někdy je třeba najít spouštěcí mechanismy, které pacienta vedou k přejídání. Odhalením těchto návyků, které si lidé mnohdy ani neuvědomují, mohou psychologové pomoci snížit příjem potravin.

Cíle dietního programu
Udržet si váhu: Někdy jsme rádi, že se nám podaří váhu udržet. Často hubnutí neodpovídá vynaloženému úsilí a diety nezabírají. Vysvětlením je, že se zahájením diety se začne organismus bránit: snížením výdeje energie. V jedné studii zjistili, že udržení váhy 10 % pod tou původní bylo spojeno se zmenšením výdeje energie o 8 kcal/kg u sledovaných jedinců.
Reálné požadavky na snížení váhy: Je třeba stanovit si reálné cíle. Někteří nemocní sní o 30% redukci váhy a to je většinou utopie. Snížení váhy o každé procento má význam, protože pokles zdravotních rizik klesá mnohonásobně rychleji.
Pokles váhy aspoň o 5 %: Pokles váhy o více než 5 % lze považovat za úspěch, protože pouhé snížení váhy o 5-15% téměř eliminuje veškerá zdravotní rizika jako je dyslipidemie, hypertenze a cukrovka. Takže pokusit se snížit váhu i o pár kilogramů má význam.

Ukazuje se, že v euroatlantické civilizaci se kvůli hladomorům v 14. až 17. století vyselektovala skupina lidí se značným sklonem k obezitě. Jsme zřejmě potomci lidí přeživších velké morové rány a hladomory, které se přehnaly Evropou. Zmutované geny, způsobující obezitu, byly výhodné, protože v období nadbytku umožňovaly nositelům nabrat dostatečnou váhu, aby bez úhony přežili období nedostatku potravin a období nemocí. Dnes, v období hojnosti a nízké fyzické aktivity jedinců, však tyto geny způsobují obrácený selekční tlak a snižují šanci na přežití nositelů těchto genů.

Již nejméně patnáct let tvoří psychologie nedílnou součást terapie obezity. Kultura stolování se vyvíjela po staletí a stala se významnou součástí života. Čím je člověk starší, tím je pro něj jídlo důležitější. Náhled na obezitu se v průběhu věků také velmi lišil. Dnes se v léčbě obezity neobejdeme bez psychologické podpory. Důležité je vyloučit sekundární obezitu.

Obezita je silně podceňované nebezpečí pro populaci rozvinutých států. Bohužel obezitu podceňují i lékaři a zdravotní pracovníci. V jedné populační studii uvedla polovina dotazovaných, obézních pacientů, že nebyli nikdy svým ošetřujícím lékařem upozorněni na zdravotní rizika obezity. Přitom náklady na léčbu a prevenci obezity jsou značné. Obezita má u nás i ve světě stoupající tendenci a rozsahem postižení se dá přirovnat k epidemii.

Obezita zkracuje život
Jedna nedávná studie zjistila, že pokud je muž ve svých dvaceti letech obézní, je předpokládána délka jeho života oproti muži s normální váhou o třináct let kratší. V případě dvacetileté ženy je to o osm let života. Výzkum se zakládá na statistických informacích, které americké instituce získávaly v průběhu třiceti let. Jiná studie zjistila, že ženy, které ve svých čtyřiceti letech trpěly obezitou, zemřely o 7,5 roku dříve, než je normální věkový průměr lidského života; muži zemřeli o 5,8 let dříve. Život bohužel zkracuje nejen obezita, ale dokonce i nadváha. Podle statistik ubrala Američanům tři roky života.

Dnes se již obezita nepovažuje pouze za kosmetickou vadu, ale za vážné zdravotní riziko. Z tohoto důvodu byste měli kontaktovat svého lékaře, který by Vám s obezitou pomohl začít bojovat.
Obezita se bohužel stále ještě dost podceňuje, jak ze strany lékařů, tak ze strany pacientů. Ještě donedávna byla obezita jen obtížně ovlivnitelná, proto se i lékaři řešení problému vyhýbali a pacienty odbývali slovy: "Hlavní je nežrat." Ve světle nových poznatků se však ukazuje, že jídlo působí jako droga a v konzumní společnosti jsou lidé často těžce závislí na sladkostech, čokoládách, ale i na tučných jídlech jako jsou klobásky, hranolky a různé poživatiny z restaurací rychlého občerstvení.

Obezita zákonitě vzniká, pokud je výdej energie nižší nežli příjem. Tento jednoduchý termodynamický zákon zná většina lidí již ze základní školy. Přesto to není tak jednoduché, protože do příjmu potravin zasahuje centrální nervový systém přes celou řadu kompenzačních mechanismů a pomocí zpětných vazeb se pokouší rychlou změnu v příjmu potravin překonat, buď šetřením energie, nebo naopak zvýšeným výdejem. Jakmile se geneticky naprogramovaná váha vychýlí, ať již směrem dolů nebo nahoru, rozběhne se kaskáda procesů bránících se změně. To je důvod, proč je hubnutí pomocí různých diet tak obtížné a často neúspěšné.

Již ve starověku si lékaři všimli, že obézní pacienti jsou častěji nemocní a dříve umírají. Dnes obezitou trpí asi 100 milionů lidí. Přitom nárůst obezity je tak rychlý, že světová zdravotnická organizace mluví o epidemii. Naše země se v tomto ohledu řadí mezi "vyspělé", protože více než 20 % našich mužů a 30 % žen trpí obezitou. Za posledních deset let se odhaduje nárůst obézních jedinců o 10 - 40 %.