Moderní medicína disponuje desítkami rozličných vyšetření, kterými je možno prozkoumat funkci téměř libovolného orgánu v těle. K dispozici je široká paleta testů, těmi nejjednoduššími a nejlevnějšími počínaje, a složitými nákladnými „sci-fi“ metodami konče. Lékař si však před použitím kterékoliv z nich musí vždy položit základní otázku: Přinese mi toto vyšetření nějakou novou informaci? A pokud ano, bude mi tato informace k něčemu dobrá?
Oči, sluch a ruce
Která vyšetření se tedy nejčastěji používají v souvislosti s oběhovým systémem? Základem je samozřejmě klinické vyšetření lékařem, tedy takové vyšetření, při kterém lékař používá pouze svoje smysly. Zejména jde o pohled, poslech, poklep a pohmat. Pohledem může lékař již ode dveří zjistit například změnu barvy kůže v důsledku nenormálního prokrvení, všimne si, že se pacientovi špatně dýchá a podobně.
Pomocí fonendoskopu může poslouchat srdce, jeho ozvy, šelesty na srdci i na cévách, zvuky na plicích. Poklepem lékař zjišťuje orientačně hranice a velikost orgánů, z čehož může usuzovat i na funkci oběhového systému. Pohmatem vnímá pulzace tepen, otoky končetin nebo teplotu povrchu těla na různých místech.
Prvním jednoduchým přístrojem, který se používá při vyšetření oběhového systému, je měřidlo krevního tlaku, neboli tonometr. Skládá se ze dvou částí. Jednou je nafukovací manžeta, která se omotá kolem paže, druhou částí je pak stupnice, na níž lze odečíst naměřenou hodnotu.
Srdce - za vším hledej elektřinu
Dalším důvěrně známým vyšetřením je elektrokardiogram – ve zkratce EKG. Přestože jeho křivky namalované na papíře není vždy úplně jednoduché vyhodnotit, samotný princip EKG je jednoduchý. Srdce, tak jako každý jiný sval v těle, je při své činnosti řízeno nepatrnou elektrickou aktivitou. Tu lze pak snadno změřit a pokud máme měřicí body vhodně rozmístěné po těle, lze si z výsledků měření utvořit představu o funkci srdce. A protože při různých onemocněních srdce dochází k typické změně jeho funkce, mění se odpovídajícím způsobem i obraz EKG.
Poněkud na ústupu je dříve hojně využívané rentgenové vyšetření. Klasický rentgenový snímek hrudníku se dnes již čistě k zobrazení srdce používá málokdy. Naopak význam rentgenu v zobrazení cév naplněných kontrastní látkou stoupá. Jak vlastně rentgen cévu dokáže zobrazit? Samotná céva například na předloktí nebo kdesi hluboko v lýtku by byla pro rentgenové paprsky neviditelná. Pokud ale do cévy jehlou vstříkneme speciální kontrastní tekutinu, která se na rentgenovém filmu dobře zobrazí, získáme přesný obraz vnitřního obrysu cévy. Můžeme tak říci, zda-li je céva uložena v normální poloze a zda není nepřirozeně zúžena nebo naopak rozšířena.
Zvuk, který je vidět – nejpoužívanější vyšetření
Naprosto nejpoužívanější metodou pro zobrazení srdce je echokardiografie. Jde o vyšetření, při kterém lze získat poměrně přesný obraz srdce v pohybu pomocí ultrazvuku. Jak to funguje? Asi víte, že ultrazvuk je zvuk, který je tak vysoký, že ho naše ucho nedokáže postřehnout. Z fyziky si pamatujete, že zvuk se šíří v podobě vlnění a odráží se od různých ploch. Ozvěna v jeskyni nebo v tunelu je toho přímým důkazem.
Ultrazvukový přístroj pracuje právě na principu ozvěny. Pokud písknete v jeskyni, zvuk putuje k zadní stěně jeskyně, od té se odrazí, vrátí se zpátky k vám a vy slyšíte ozvěnu. Protože rychlost šíření zvuku je známá veličina, není těžké vypočítat, jak daleko od vás je stěna jeskyně. Zvuk se šíří také v tekutinách a pevných látkách, a tedy i v lidském těle. Ultrazvukový přístroj je tedy schopen zobrazit hranice v těle, od kterých se zvuk odráží. A protože v přístroji je velmi výkonný počítač, je schopen pro nás vytvořit poměrně pravdivý obraz vnitřních orgánů, tedy i srdce.
Možností je mnoho
Mezi všemi těmito „zobrazovacími“ metodami nesmíme zapomenout na laboratorní vyšetření vzorků krve. Vztah k oběhovému systému jich má celá řada. Lékaře budou zajímat hodnoty, které vypovídají o stavu srdečního svalu. Z dalších lze usuzovat na riziko budoucího postižení cévního systému – obávaná hladina cholesterolu pro vás není jistě ničím novým. A stav oběhu lze posuzovat i nepřímo podle funkce ostatních orgánů, které významně ovlivňuje.
Protože stav krevního oběhu se může výrazně měnit podle momentální fyzické zátěže organismu, je někdy nutné provést vyšetření právě za zvýšené tělesné aktivity. Tu lze v laboratorních podmínkách nejlépe simulovat šlapáním na rotopedu (ergometrie). Zátěž organismu je tak možno snadno regulovat. Při tomto testu se nejčastěji zaznamenává křivka EKG a opakovaně se měří tlak krve.
Výše uvedený výčet vyšetření pochopitelně není a ani nemůže být úplný. K dispozici je celá řada dalších vyšetření. Zde uvedené metody však patří k nejpoužívanějším a pravděpodobnost, že se s některou z nich v životě potkáte, je poměrně vysoká.
MeDitorial.cz