Katétr pro krátkodobé použití
Část nemocných - asi 1/3 - dospěje do stadia chronického selhání ledvin, aniž by o své nemoci věděla. Někdy ledviny selžou v důsledku akutního onemocnění. Jindy sice nemocný o své nemoci ví, ale přípravu k dialyzační léčbě oddaluje. Ve všech těchto případech je nutno zahájit dialyzační léčbu urychleně a není dostatek času na přípravu arteriovenozní spojky. V takovém případě se používá k zajištění cévního přístupu akutní centrální žilní katétr.
Katétr je umělohmotná trubička, která se zavádí do dostatečně velké žíly. Nejčastěji se volí místo vpichu na krku, v podkličkové oblasti, případně v oblasti třísla. Katétr je podélně rozdělen a vyveden dvěma konci. To umožňuje oboustranný průtok krve - z pacienta do přístroje a současně z přístroje zpět do pacienta. Je-li zaveden katétr, není prováděno napichování jehlami.
Pacient s akutním katétrem je ohrožen tzv. kanylovou sepsí, t.j. infekční komplikací s teplotami, třesavkami. Je i vyšší riziko srážení krve s uzávěrem katétru mezi dialýzami. Akutní dialyzační katétr je používán jako přechodné řešení nejdéle na 1-2 měsíce, výjimečně déle.
 

Permanentní (trvalý) katétr
U části pacientů jsou žíly natolik slabě vyvinuty, že neumožní našití AV shuntu ani graftu. U některých nemocných je stav srdce a oběhového sytému oslaben, proto zvýšený průtok krve AV shuntem nebo graftem by byl příliš velkou zátěži. V těchto případech je možno použít permanentní katétr. Je zaváděn většinou do krční žíly, ale mezi jeho vstupem do žíly a kožním výstupem je několikacentimetrový úsek ukryt v podkoží, před vyústěním z těla nemocného je vstup do podkoží chráněn speciálním vláknitým kroužkem, který po čase vroste do podkoží a chrání před průnikem infekce. Tyto katétry se zavádějí buď chirurgicky, nebo vpichem s vytvořením podkožního tunelu. Takto zavedený permanentní katetr je lépe chráněn před infekčními komplikacemi.
Při správném zacházení s katétrem vydrží tento cévní přístup rovněž několik let. Případné infekční komplikace nebo tromtózy s uzávěrem katétru lze ve většině případů řešit ambulantně bez nutnosti odstranění katétru.

Průběh dialýzy

Během dialýzy se do AV shuntu nebo do graftu zavádějí většinou dvě jehly. Jednou jehlou je krev odebírána a dialyzačním setem vedena do dialyzátoru - dialyzačního filtru. Zde je krev rozváděna do stovek vlasovitých dutých trubiček, které jsou z vnější strany oplachovány dialyzačním roztokem. Zplodiny látkové výměny jsou odstraňovány z krve do dialyzátu. Na druhém konci dialyzátoru se krev opět sbíhá do dialyzačního setu, kterým se vrací zpět, a druhou jehlou vstupuje očištěná krev zpět do pacienta.
Vpichy AV shuntu se provádějí dvojí metodou: buď tzv. žebříčkovou metodou, při níž se místa vpichů při každé dialýze posouvají v určitém směru, aby se předešlo oslabení cévní stěny v místě nahromaděných vpichů. Alternativní metodou je metoda "knoflíkové" dírky. Ke vpichům se používá jen několik míst a jehly jsou vpichovány vždy přesně do téhož místa po předchozím vpichu.  
 
Ošetřování cévního přístupu
Ošetřování AV shuntu a graftu

• Zdravotnický personál kontroluje cévní přístup před každou dialýzou

• Je nutno udržovat čistotu

• Cévní přístup používat jen pro potřeby dialýzy

• Chránit cévní přístup před poraněním - úderem, proříznutím

• Neměřit krevní tlak na končetině s AV shuntem nebo graftem

• Na končetině s AV shuntem nenosit těsné náramky, hodinky, oblečení

• Ve spaní neležet s končetinou s cévním přístupem pod hlavou nebo pod trupem

• Nezvedat těžké předměty nebo nevystavovat končetinu tlaku

• Pravidelně si kontrolovat pulsaci AV shuntu

• Obvaz nebo náplast po dialýze odstranit do 6 hodin

• Kůži kolem AV shunt lehce ošetřovat doporučenou mastí.

Ošetřování kanyl

• Zdravotnický personál kontroluje cévní přístup před každou dialýzou

• Je nutno udržovat čistotu

• Cévní přístup používat jen pro potřeby dialýzy

• Chránit kanylu před zalomením

• Místo vstupu kanyly do podkoží ponechat mezi dialýzami zalepené