Dědičnost se dost velkou měrou podílí na výskytu alergických chorob. Existují celé rodiny, kde se dědí onemocnění s určitou pravidelností z generace na generaci. V jiných případech však je výskyt alergických nemocí v rodině zcela náhodný a neočekávaný. Říkáme, že se dědí "alergický terén", tj. schopnost alergicky reagovat. Doposud není známa přesná podstata této dědičnosti. Lékařským termínem řečeno, jde o dědičnost multifaktoriální, polygenně podmíněnou. Znamená to, že genetická informace pro vznik schopnosti alergicky reagovat se přenáší z rodičů na děti z více míst určitých chromozomů (chromozom je část jádra pohlavních buněk, zodpovědná za přenos dědičnosti). Po přenosu této schopnosti už pak jenom záleží na různých dalších okolnostech, jako je působení alergenů, různých složek potravy, znečištěného životního prostředí, bakteriální a virové infekce, psychických faktorů apod. Jejich vlivem se může alergie v různých věkových obdobích jedince objevit, nebo také nemusí.
Zvýšená schopnost alergicky reagovat je projevem zvýšené schopnosti tvořit alergické protilátky a tím přemrštěně reagovat s různými alergeny. Může také jít o zděděnou poruchu obrany vůči různým zevním škodlivinám. Např. při zděděné poruše obrany sliznice dýchacího nebo trávicího ústrojí daleko snadněji dochází k průniku různých alergizujících látek těmito sliznicemi do organismu, stejně jako nastává jejich hromadění při poruše nitrobuněčného usmrcování alergenů (fagocytózy).
Riziko vzniku alergie u dítěte při různém stupni postižení jeho rodičů je různé. Pokud jsou oba rodiče zdrávi, existuje asi 10 % riziko alergického postižení jejich dítěte. Přítomnost alergie u jednoho z rodičů zvyšuje toto riziko na 30 %. Jsou-li oba rodiče alergici, je riziko již 50 %. V případě výskytu stejného typu nemoci u obou rodičů stoupá riziko postižení až na 60 %. Díky stále narůstajícímu počtu alergiků v populaci se automaticky zvyšuje i riziko genetického přenosu těchto nemocí.
Porušená obranyschopnost
Porucha imunity může být zděděná. V daleko větším počtu případů je však získaná a vzniká vlivem různých zevních příčin. Významnou roli zde hraje zejména infekce, zvláště virová. Proděláním infekce se může imunita organismu na delší nebo kratší dobu narušit. Stejně působí i některé léčebné zásahy. Opakované infekty malých dětí navštěvujících jesle a mateřské školy mohou sice mít prapříčinu ve vrozeném imunodefektu, ale mohou být také následkem druhotně vzniklé poruchy. Opakovaná léčba antibiotiky napomáhá prohloubení poruchy a podílí se i na alergizaci, jak už bylo zmíněno dříve. Změněná činnost obranného systému se účastní především na vzniku alergie dýchacích cest.
Porucha funkce nervového systému
U alergických pacientů je často zjištěna porucha správné činnosti vegetativního nervového systému. Jde o systém, který pracuje samostatně, bez ovlivnění naší vůlí. Kromě jiných součástí se skládá i ze dvou protichůdně působících oddílů, sympatického a parasympatického. Mnoho tkání v těle je zásobeno současně nervovými vlákny obou těchto oddílů, a proto při správné funkci nastává rovnovážný stav. Vegetativní nervy zásobují např. hladké svaly stěny průdušek, cév, střev, srdeční svalovinu, hlenové a potní žlázy a další. Při zvýšeném dráždění sympatického nervstva dochází k roztažení průdušek, zúžení cév a tím k vzestupu krevního tlaku, ke zmírnění střevních stahů, ke zrychlení srdeční činnosti a zmenšené produkci hlenu i potu. Zvýšené dráždění parasympatického nervstva má účinek opačný. Určitá porucha rovnovážného stavu ve smyslu snížené činnosti sympatického oddílu vede k převaze oddílu parasympatického. Způsobuje zvýšenou stažlivost stěn průdušek, větší tvorbu hlenu, změny prokrvení kůže a sliznic, a tím se podílí na vzniku alergických projevů. Všechny děje jsou však mnohem složitější, než zde bylo zmíněno, účastní se jich další složky vegetativního nervstva a těmito složkami uvolňované látky hormonální i enzymatické povahy.