Původce:
Bakteriální etiologie akutních respiračních onemocnění není v hlásícím systému České republiky zaznamenávána a lze ji pouze odhadovat z výsledků studií cílených na tuto problematiku. Etiologie respiračních onemocnění není určena u třetiny až poloviny onemocnění a antibiotická terapie je často zahajována empiricky.
Rovněž je nutno mít na zřeteli, že u značné části respiračních onemocnění se jedná o smíšené bakteriální infekce, či bakteriální infekce navazující na virovou etiologii.
Jako nejčastější bakteriální a "atypická" etiologická agens akutních respiračních onemocnění, pneumonií, bronchitid, otitid jsou uváděny:
* beta-hemolytické streptokoky skupiny A, C a G
* Streptococcus pneumoniae
* Haemophilus influenzae
* Mycoplasma pneumoniae
* Staphylococcus aureus
* Branhamella catarrhalis
* Legionella pneumophila
* Chlamydia pneumoniae
Onemocnění způsobená některými z těchto agens jsou uvedena v příslušných kapitolách).
Rovněž je nutno mít na zřeteli, že u značné části respiračních onemocnění se jedná o smíšené bakteriální infekce, či bakteriální infekce navazující na virovou etiologii.
Jako nejčastější bakteriální a "atypická" etiologická agens akutních respiračních onemocnění, pneumonií, bronchitid, otitid jsou uváděny:
* beta-hemolytické streptokoky skupiny A, C a G
* Streptococcus pneumoniae
* Haemophilus influenzae
* Mycoplasma pneumoniae
* Staphylococcus aureus
* Branhamella catarrhalis
* Legionella pneumophila
* Chlamydia pneumoniae
Onemocnění způsobená některými z těchto agens jsou uvedena v příslušných kapitolách).
Klinický obraz a diagnostika:
Infekce může být lokalizována v jakékoli části respiračního traktu a tato lokalizace je hlavním faktorem určujícím klinickou manifestaci respiračního onemocnění, které může probíhat formou rhinitidy, tonsilitidy, faryngitidy, laryngitidy, epiglotitidy, tracheitidy, bronchitidy a pneumonie.
Epiglotitida a pneumonie zaujímají mezi respiračními onemocněními zvláštní postavení, protože stále i v době antibiotik mohou být onemocněním ohrožujícím život pacienta. Záněty spojivky, středního ucha a vedlejších dutin nosních jsou často s respiračními onemocněními spojeny, vzhledem k jejich propojení s respiračním traktem a jejich pokrytí respiračním epitelem.
Klinickou diagnózu však by měla doprovázet diagnóza etiologická, jakožto předpoklad správné antibiotické terapie. Nejvýznamnější místo v určení etiologie zaujímá kultivace a následná identifikace etiologického agens, včetně určení citlivosti na antibiotika. K zabránění falešně negativních výsledků kultivace je nutno dle možností jednak odebrat klinický materiál před zahájením terapie antibiotiky, jednak zajistit jeho urychlené zpracování v mikrobiologické laboratoři. Při určování etiologie bakteriálních respiračních onemocnění je nutno mít na zřeteli, že řada bakterií se vyskytuje jako "nosičské" kmeny i u zdravých osob. Pro správné posouzení mikrobiologického nálezu je žádoucí dobrá spolupráce klinika s mikrobiologem.
Epiglotitida a pneumonie zaujímají mezi respiračními onemocněními zvláštní postavení, protože stále i v době antibiotik mohou být onemocněním ohrožujícím život pacienta. Záněty spojivky, středního ucha a vedlejších dutin nosních jsou často s respiračními onemocněními spojeny, vzhledem k jejich propojení s respiračním traktem a jejich pokrytí respiračním epitelem.
Klinickou diagnózu však by měla doprovázet diagnóza etiologická, jakožto předpoklad správné antibiotické terapie. Nejvýznamnější místo v určení etiologie zaujímá kultivace a následná identifikace etiologického agens, včetně určení citlivosti na antibiotika. K zabránění falešně negativních výsledků kultivace je nutno dle možností jednak odebrat klinický materiál před zahájením terapie antibiotiky, jednak zajistit jeho urychlené zpracování v mikrobiologické laboratoři. Při určování etiologie bakteriálních respiračních onemocnění je nutno mít na zřeteli, že řada bakterií se vyskytuje jako "nosičské" kmeny i u zdravých osob. Pro správné posouzení mikrobiologického nálezu je žádoucí dobrá spolupráce klinika s mikrobiologem.
Výskyt:
Akutní respirační infekce patří mezi nejčetnější onemocnění prakticky na celém světě, ale v žádné zemi není zaveden přesný systém jejich hlášení. V České republice existuje hlášení ARO (akutní respirační onemocnění), které však nerozlišuje etiologii těchto onemocnění a lze předpokládat, že velká většina těchto onemocnění je virové etiologie - viz příslušná kapitola. Počet respiračních infekcí je České republice velmi vysoký a opakovaně v několikaletých intervalech dosahuje hodnot až přes 7 000 na 100 000 obyvatel za rok. Tyto zvýšené počty respiračních onemocnění korelují se zvýšenými počty pneumonií. Nejčastěji bývají postiženy dětské věkové skupiny 0-5 a 6-14 roků. Etiologie respiračních onemocnění však není určena u třetiny až poloviny onemocnění.
Zdroj:
Většinou člověk.
Cesta přenosu:
Bakteriální akutní respirační onemocnění jsou přenášeny jako kapénkové nákazy, onemocnění se přenáší vzduchem. Místo vstupu nákazy je nejčastěji nasopharynx. Původcem infekcí dolních cest dýchacích může být za určitých okolností i běžná mikroflóra horních cest dýchacích.
Inkubační doba:
Inkubační doba je většinou krátká, pouze několik dnů.
Odbobí nakažlivosti:
Období nakažlivosti může být dlouhé, zejména u bezpříznakových nosičů. Po zahájení terapie účinnými antibiotiky nakažlivost končí během 24-48 hodin.
Vnímavost:
Je předpokládána všeobecná vnímavost k onemocnění. Imunita je podmíněna přítomností baktericidních protilátek vůči jednotlivým agens, které jsou získány transplacentárně, po prodělání onemocnění a po imunizaci.
Principy terapie:
Kromě symptomatické terapie a u závažných klinických průběhů i terapie zajištující vitální funkce, je nutná cílená terapie účinným antibiotikem. K zajištění této cílené terapie antibiotiky je nezbytné kultivační vyšetření etiologie a určení citlivosti na antibiotika příslušného etiologického agens.
Vzhledem k tomu, že určení etiologie a následné určení citlivosti na antibiotika trvá několik dnů, je pouze u závažných klinických průběhů (pneumonie, epiglotitida) doporučováno zahájení terapie širokospektrými antibiotiky a následné zpřesnění antibiotické terapie po určení agens i jeho citlivosti.
U méně závažných klinických průběhů akutních respiračních onemocnění je doporučováno vyčkat s nasazením antibiotické terapie do výsledku kultivace a zohlednit i možnost virové etiologie akutního respiračního onemocnění.
Zvláštní pozornost zasluhuje určení etiologie Streptococcus pyogenes, kde je indikována terapie penicilinem i k prevenci následků streptokokového onemocnění (viz příslušná kapitola).
Vzhledem k tomu, že určení etiologie a následné určení citlivosti na antibiotika trvá několik dnů, je pouze u závažných klinických průběhů (pneumonie, epiglotitida) doporučováno zahájení terapie širokospektrými antibiotiky a následné zpřesnění antibiotické terapie po určení agens i jeho citlivosti.
U méně závažných klinických průběhů akutních respiračních onemocnění je doporučováno vyčkat s nasazením antibiotické terapie do výsledku kultivace a zohlednit i možnost virové etiologie akutního respiračního onemocnění.
Zvláštní pozornost zasluhuje určení etiologie Streptococcus pyogenes, kde je indikována terapie penicilinem i k prevenci následků streptokokového onemocnění (viz příslušná kapitola).
Preventivní epidemická opatření:
Zatím jsou k dispozici pouze tři vakcíny:
* meningokoková
* hemofilová
* pneumokoková
Strategie jejich použití je uvedena v příslušných kapitolách. Tyto vakcíny nejsou a výhledově ani nebudou spojeny do jedné aplikační dávky. Vakcíny vůči dalším etiologickým agens jsou vesměs pouze ve stadiu vývoje.
* meningokoková
* hemofilová
* pneumokoková
Strategie jejich použití je uvedena v příslušných kapitolách. Tyto vakcíny nejsou a výhledově ani nebudou spojeny do jedné aplikační dávky. Vakcíny vůči dalším etiologickým agens jsou vesměs pouze ve stadiu vývoje.
Preventivní represivní opatření:
* hlášení onemocnění
* odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie.
* odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie.