(úplavice cukrová) A POŠKOZENÍ OKA

Diabetes mellitus je onemocnění, které je způsobeno nedostatečným zpracováním cukru (glukosy) v lidském těle.
Onemocnění je způsobeno nedostatkem hormonu insulinu. Komplikace cukrovky postihují všechny tkáně v těle. Poškození tkání oka je různorodé. Nejzávažnější a nejčastější komplikací je diabetická retinopatie čili poškození sítnice jako následek poškození drobných cév.
Vznik diabetické retinopatie je závislý na druhu cukrovky a na délce trvání. U diabetu prvního typu, to je u lidí, kteří mají diabetes léčený insulinem a většinou již od dětství či od mladšího věku, se diabetická retinopatie rozvíjí až po několika letech trvání onemocnění.
U diabetiků druhého typu, to je u těch, kteří jsou léčeni tabletami a většinou ve vyšším věku, bývá diabetická retinopatie v některé ze svých forem přítomna již při zjištění cukrovky.
Čím lépe je diabetes mellitus vyrovnán, tím menší je pravděpodobnost rozvoje komplikací. Škodlivé jsou zejména opakované a časté vzestupy hodnot cukru v krvi (hyperglykemie). Doporučované hodnoty glykemie jsou do 6,2 mmol/l, hodnoty nad 8,0 mmol/l jsou již nebezpečné.
Hladina glykovaného hemoglobinu (ukazatel dlouhodobého vyrovnání diabetu) má být do 7,0%, je-li nad 8,0% ,je považována za nepřípustnou. Je-li hodnota glykovaného hemoglobinu vyšší než l0%, pak výrazně vzrůstá riziko vzniku a rozvoje diabetické retinopatie (a dalších komplikací).
Na rozvoj diabetické retinopatie má vliv hodnota krevního tlaku, která je doporučována na 130/80.
Dále hodnoty krevních tuků mají být na normálních hranicích a jestliže je překračují, pak mají být léčeny.

Možnosti léčby diabetické retinopatie
Je třeba si uvědomit, že nejlepší léčbou je předcházet vzniku komplikací velmi dobrou kompensací diabetu.
Jestliže se diabetická retinopatie již rozvine, jsou možnosti její léčby závislé na tom, jak časně ji zjistíme. Podle stupně postižení sítnice je možno rozlišit ten, který netvoří nové cévy (neproliferativní) a ten, který nové cévy tvoří (proliferativní). Každý typ se dělí ještě na několik stupňů. Zvláštní jednotkou je postižení oblasti centrálního ostrého vidění (diabetická makulopatie).
Ošetření diabetické retinopatie provádíme tepelným (fotokoagulačním) laserem. Přesný účinek ošetření není znám. Zjednodušeně je možno říci, že můžeme buď popálit prosakující místa, nebo tím, že část sítnice vyřadíme z činnosti, snížíme požadavky zbylé sítnice na výživu. Léčba laserem ve většině případů neslouží ke zlepšení aktuálního vidění, ale k prevenci ještě závažnějších ztrát zraku.
Velmi mnoho pacientů ve chvíli, kdy mají nález na sítnici už vhodný k laserovému ošetření, nemá žádné potíže, je proto třeba pravidelně navštěvovat očního specialistu.
Jestliže navzdory laserovému ošetření dojde ke krvácení do nitra oka, případně k odchlípení sítnice, je možno přistoupit k operačnímu nitroočnímu zákroku (pars plana vitrektomie).
Medikamentosní léčba je považována za doplňkovou. Její účinky nejsou jednoznačně ve výsledcích velkých studií potvrzeny.
Závěrem je třeba zdůraznit, že nejlepší prevencí vzniku sítnicových komplikací je dokonale vyrovnaný diabetes mellitus. Pacient, který se léčí s cukrovkou, by měl být nejméně 1x za rok vyšetřen očním lékařem.