| 2.1 Dušení, uvolňování překážky v dýchacích cestách 2.2 Koniotomie, Koniopunkce 2.3 Alternativní způsoby umělého dýchání | ||
| Příčiny: Vdechnutí cizího tělesa (= aspirace), prudká alergická reakce, poranění hrudníku, (zhmoždění, zlomeniny žeber), ožehnutí dýchacích cest, vdechnutí koncentrovaných par, zhoršení plicního onemocnění. | ||
| Příznaky: Není slyšet ani cítit vydechovaný vzduch, nejsou patrné dýchací pohyby hrudníku. Kůže je nejdříve červená, po několika desítkách sekund nastupuje promodrávání (= cyanóza) v důsledku přítomnosti více jak 50 gl-1 redukovaného (neokysličeného) hemoglobinu; přibližně po 90 s – cyanotické periferní části (ušní boltce, nos, rty, brada, konce prstů) po dalších asi 90 s – generalizovaná cyanóza, do 2–3 min ztráta vědomí a zástava oběhu. V případě zvracení v bezvědomí se používá Sellickův hmat, který spočívá ve vyvinutí tlaku na prstencovou chrupavku (cartilago cricoidea) – (viz dále obr. 39), čímž se zúží průsvit jícnu a zabrání se tak aspiraci obsahu žaludku. Při umělém dýchání s použitím resuscitační masky (viz níže) zabraňuje také vstupu vzduchu (insuflaci) do žaludku místo do plic. Tento tlak by měl být zhruba 1 kg u dětí, 2 kg u dospělých a 3 kg v případě bezvědomí (vhodné nacvičit na kuchyňské nebo osobní váze). Pozn.: k insuflaci (nafouknutí) žaludku (které snižuje účinnost umělého dýchání) dochází také při příliš rychlém nebo příliš hlubokém vdechu. Alternativou je dále např. dýchání z úst do nosu. Je výhodné při obtížném vdechování do úst (chybějící chrup), neodstranitelné překážce v ústech, při estetických zábranách nebo je-li zachráncem dítě, které s obejmutím a utěsněním úst dospělého může mít problémy. Další výhodou je snížení insuflačního tlaku, což snižuje možnost zvracení a aspirace, je použitelný při potížích s otevřením úst a např. též při poleptání, důležité je však přitom tlakem na dolní čelist udržovat zavřená ústa. U malých dětí je výhodné použití kombinovaného dýchání z úst do úst a nosu (svými ústy obejmete jak ústa, tak nos dítěte). Dále je možno při umělém dýchání použít obličejovou resuscitační (dýchací) masku – zamezuje etickým zábranám a lemem, kterým se tvaruje podle obličeje, dokonale těsní. Většinou ji lze připojit na dýchací přístroj nebo vak. Dalšími pomůckami jsou vzduchovody, které se zavádí opačně po horním patře a otočením o 180° tak zamezují zapadnutí kořene jazyka. Fixují se náplastí. Speciálním typem vzduchovodu je T-tubus nebo S-tubus. Při umělém dýchání je též možno použít dýchací vak (obr. 4), jeho plné stisknutí vydá potřebné množství vzduchu. Velikosti (objem) balónků se liší podle stáří pacienta (250 ml – novorozenci, 500 ml – děti, 1000 ml i více – dospělí). | ||
 Otočení hlavy na stranu, otevření ústní dutiny, odstranění nečistot, včetně vyjmutí umělého chrupu atd., uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy (uvolnění zapadlého jazyka). Alternativou je trojitý manévr (Esmarchův hmat)= šetrné obejmutí úhlu dolní čelisti prsty a brady palci, tlakem se vysune dolní čelist dopředu a palci se pootevřou ústa (obr. 2). Používá se např. při obtížném otevření úst nebo při podezření na poranění krční páteře (kde se záklon hlavy nedoporučuje, použít se smí pouze minimální záklon potřebný pro zprůchodnění dýchacích cest nebo intubaci; vhodné je použití krčního límce – viz Poranění páteře a míchy – 8); dále kontrola dechu pohledem a poslechem, při hluku v okolí též raději i kontrola pohmatem na hrudníku a v oblasti břicha. Pokud postižený nedýchá, stiskneme mu ukazováky nos, provedeme až 5 umělých vdechů (je třeba dosáhnout alespoň 2 účinných umělých vdechů) a nos uvolníme. Každý vdech by měl být plynulý a trvat asi 2 sekundy u dospělých a 1–1,5 sekundy u mladších kategorií. Při rychlejším vdechu bude odpor dýchacích cest větší, do plic se dostane méně vzduchu a umělé dýchání bude méně účinné. Další vdech by měl následovat až po výdechu (klesnutí hrudníku). Pokud výdech nenastane (nezvedá se a neklesá hrudník, není slyšet ani cítit výdech), je možné, že je v dýchacích cestách překážka a jsou stále neprůchodné – pokuste se je uvolnit podle pokynů v části Dušení, uvolňování překážky v dýchacích cestách – 2.1. V umělém dýchání pokračujeme podle tab. 1 do obnovení dýchání. (Nos je při vdechu vždy uzavřen.) Pozn.: Vzduch v atmosféře obsahuje 21 % kyslíku a vzduch vydechovaný zachráncem obsahuje stále ještě cca 16 %, což k umělému dýchání stále postačuje. Obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu se označuje jako inspirační kyslíková frakce značená následovně s udáním podílu kyslíku ve vzduchu (0,0–1,0), zde tedy FiO2 = 0,16.). Již 2 první vdechy mohou obnovit dechovou činnost. Známkou úspěšnosti jsou pohyby hrudníku a ústup cyanózy. | ||
 Obr.2 |
 Obr.3 |
 Obr.4 |
2.1 Dušení, uvolňování překážky v dýchacích cestách
| ||
| 2.2 Koniotomie, Koniopunkce Provádí se jako poslední alternativa, pokud není umělé dýchání účinné a průchodnost dýchacích cest není možné zajistit méně agresivním způsobem, např. intubací (provádí se pomocí laryngoskopu). Používají se např. při prudkých alergických reakcích (např. na bodnutí do krku, jazyka) či zaklínění tělesa mezi hlasivkovými vazy. Provádí se zakloněním hlavy, podložením zad, vyhmatáním štěrbiny mezi štítnou a prstencovou chrupavkou. Štítnou chrupavku jednou rukou fixujeme a ve štěrbině protneme vaz mezi chrupavkami (ligamentum conicum) krátkým příčným řezem o délce 0,5–1 cm. Při tracheotomii se provádí podélný řez pod hrtanem. Punkce se provádí vpíchnutím několika kanyl o průměru 1,5–2 mm. | ||
| 2.3 Alternativní způsoby umělého dýchání Tyto způsoby jsou již překonané, používají se pouze ve výjimečných případech (poraněný obličej, při otravách, zaklínění s obličejem směrem dolů atd.) Jsou také podstatně méně účinné.
| ||
2. ZÁSTAVA DECHU (APNOE)
Vloženo: 7.9.2005
Poslední aktualizace: 4.11.2005