Všechny lékárny podléhaly každoroční povinné vizitaci (kontrole), kterou prováděla okresní správa politická. Zastupoval ji okresní lékař, později doprovázený zástupci grémia lékárníků. V rámci vizitací se odebíraly vzorky léčiv, léčivých specialit a individuálně vyráběné léčivé přípravky, které se zasílaly k rozborům do Ústavu pro zkoumání léčiv v Praze. Ústav nebyl schopen uhlídat všechny přestupky, proto mohly lékárny prodávat léčivé speciality bez ohledu na to, jestli obsahovaly silně účinné látky, mohly překotně přihlašovat zahraniční speciality, které nebyly ničím nové ani objevné a často rozšířily drogistický sortiment do takové míry, že se lékárna lišila od medicinální drogerie často jen označením. Grémia lékárníků byla zákonným nástrojem pro kontrolu a správu lékáren. Byla obdobou živnostenských komor a byla podřízena ministerstvu.

Povinné vizitace lékáren probíhaly většinou nezasvěceně, proto se farmaceuti snažili, aby byli přizváni i zástupci Ústavu pro zkoumání léčiv.

▲ Zpět na obsah ▲