Vznik a vývoj našeho farmaceutického průmyslu se v podstatě nelišil od světového vývoje. Vznikal při chemických továrnách nebo v některých lékárnách. Pokrok technologie znamenal také složitější a nákladnější výrobní zařízení. Proto jen hospodářsky silní podnikatelé měli možnost instalovat novinky ve svých dílnách, které se postupně měnily v průmyslové závody.

Rozhodujícím byl rok 1855, kdy bylo lékárnám v rakouské monarchii povoleno kupovat chemická léčiva od výrobců a lekárníci je nemuseli sami připravovat v laboratořích, což bylo mnohem dražší. Ve vyspělých zemích západní Evropy došlo k tomuto vývoji o několik desetiletí dříve.

Tovární výroba léčiv se u nás začala rychleji rozvíjet v sedmdesátých le-tech 19. století. Mezi významné chemické a farmaceutické podniky patřil Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, který vznikl již v roce 1856 a před rokem 1887 měl výzkumnou laboratoř. Vyráběla se zde anorganická i organická léčiva, např. manganistan draselný či chloroform apod. Zhruba v roce 1857 začal připravovat své speciality pražský lékárník B. Fragner. Jeho příkladu následovali další lékárníci, např. olomoucký A. Meissner, který od roku 1859 vyráběl silice, esence a mandlový olej, později také vanilin. Podobně jako ve třicátých letech v západní Evropě to u nás také byli vědecky vyspělí a zároveň hospodářsky silní lékárníci. Patřil k nim pražský J. Fürst, jenž od roku 1860 vyráběl Gastrophan, později další přípravky, mj. Davidovo thé, které úspěšně vyvážel i do sousedních zemí. Karlínský J. F. Král vyráběl od roku 1866 železité přípravky a roku 1868 spojil svoji výrobu s J. Fürstem. J. F. Král v roce 1865 popsal v jedné ze svých publikací stroj na lisování tzv. františků, který může být považován za první tabletovací stroj na evropském kontinentu. Je třeba též připomenout našeho předního farmaceutického odborníka té doby Dr. Aloise Jandouše (1838–1893), jenž se rovněž zařadil mezi výrobce. Od roku 1869 vyráběl podle vlastní receptury železité víno, později parfémovaný dezinfekční přípravek fenolového typu, nazvaný Aqua antiseptica. Určitým obrazem naší farmaceuticko-chemické výroby je účast českých firem na světových výstavách. Na vídeňské výstavě v roce 1873 nabízelo na 40 vystavovatelů z Českých zemí své výrobky vhodné pro další zpracování na léčivé přípravky. Výstavy se zúčastnil také A. di Valle z Chebu se svými extrakty, S. M. Zeisel ze Znojma, který vyráběl silice, C. Hochstetter z Hrušova, výrobce sody, síranu sodného, síry aj., pražský G. Zappert, jenž připravoval talek a aktivní uhlí, a další.

Jedna z největších osobností českého farmaceutického průmyslu – Gustav Hell

Originál předpisu na oblíbený sirup s podpisem G. Hella

Profesor organické chemie PhDr. PhMr. František Plzák podporoval český chemický a farmaceutický průmysl a byl též dlouholetým předsedou České lékárnické společnosti

Lisovací stroj na výrobu čípků. V pravé části jsou matrice s otvory pro jednotlivé čípky.

Dr. Karel Fragner přestěhoval svou firmu ve třicátých letech minulého století do nové moderní továrny v Dolních Měcholupech

V roce 1893 začala Akciová továrna na vyrábění umělých hnojiv a lučebnin v Kolíně (založena r. 1871) s výrobou kyseliny salicylové a salicylanu sodného, avšak brzy ji vzhledem k pronikavému snížení cen německou konkurencí zastavila. Opavský lékárník PhMr. Gustav Hell (1843–1921) přenesl v roce 1883 svou výrobu z lékárny U bílého anděla do upravené budovy mlýna a dva roky poté ji rozšířil v bývalé chemické to-várně v Komárově. Připravoval tu galenika, sirupy, oplatky, tobolky, např. známé „Capsuale Guajacoli compositae“, léčivá mýdla a zásypy. Po celém světě ho proslavil sirup „Sirupus Colae compositus“, známý byl též speciální výrobek v neobvyklém elegantním balení „Honthin“ (Tanninum albuminatum), či injekční roztoky „Injektule“. Před koncem první světové války se stala firma G. Hell & Co. nejvýznamnější rakouskou farmaceutickou továrnou.

Začátkem 20. století přibyli ke stávajícím továrnám další výrobci. Byla to např. smíchovská firma J. Kolář, vyrábějící lecitinové přípravky (Lecikraton, Lecitarsen, Diabetosan) a také přípravky pro veterinární medicínu. Neúspěchem skončila akce dvou pražských lékárníků (PhMr. H. Rüdigera a PhMr. F. Nyklíčka), kteří se v roce 1906 pokusili založit družstvo s názvem Hygea, společná laboratoř českých lékárníků v Praze. To mělo provádět analýzy, vyrábět galenické přípravky, kosmetiku a speciality, „jimiž by se cizozemským specialitám čeliti dalo“. Pro vysoké členské podíly a nezájem se nepodařilo tento podnik uskutečnit v zamýšleném rozsahu a záhy zanikl. V roce 1909 zahájil Dr. Viktor Stein v Ústí nad Labem-Předlicích činnost společnosti Norgine. Vyráběl původ-ně chemikálie a barvy pro textilní a kožedělný průmysl. Pojmenování podniku vzniklo podle mořské řasy, ze které v továrně získávali jód. Zpočátku to byla malá výrobna s asi třiceti dělníky. Po první světové válce se firma Norgine zaměřila na výrobu léků. Byla postavena další budova a v roce 1930 zde pracovalo na sto zaměstnanců. Finančně firmu zajišťovala rodina Schichtova (výroba mýdla) a odborným poradcem byl profesor farmakologie na německé univerzitě v Praze MUDr. Emil Starkenstein (1884–1942). Podle jeho receptury firma vyráběla Ferrostabil, dále se zabývala náprstníkovými glykosidy, spasmolytiky a byla naším prvním výrobcem inzulinu.

Další významnou firmou byla Akciová továrna lučeb-nin a léčiv Medica, založená roku 1911. Začínala v zadním traktu domu č. 15 v ulici Na Poříčí a patřila k ní dnes již zrušená lékárna v témže domě. Výroba se rychle rozrůstala, a proto ji přestěhovali do Vysočan a zakoupili také továrnu v Kralupech nad Vltavou. Výrobní sortiment byl bohatý. Patřil k němu Anginol, což byly tablety s prvním antibiotikem. Objevili je roku 1899 profesor MUDr. Ivan Honl (1866–1936) a jeho spolupracovník MUDr. Jaroslav Bukovský (1867–1935). O úspě-chu jejich objevu svědčí i to, že Anginol se vyráběl ještě po druhé světové válce a z trhu jej vytlačil až penicilin. Medica vyráběla také tablety s aktivním uhlím (Citrocarbon), jejichž výroba byla po znárodnění předána na Slovensko, dezinfekční prostředky (Odoform, Odorit, formaldehyd, peroxid vodíku) a léčebná mýdla. Odborným poradcem firmy byl profesor organické chemie Karlovy univerzity PhDr. PhMr. František Plzák (1877 až 1942), který byl od studentských let přítelem jejího ředitele PhMr. Antonína Snížka (1877–1938). Jejich společným cílem bylo zavádět hodnotné české léčivé přípravky.

Ve stejnou dobu (r. 1912) vznikla v Chrasti u Chrudimi Lučební továrna Dr. Ing. Robert Heisler. Zpočátku vyráběla peroxid vodíku, později některé alkaloidy (kokain, morfin a jeho deriváty), peroxidy hořčíku a zinku, glukózu a jiné léčivé látky. Po první světové válce vyráběla i některé lékové formy, např. čípky, injekce, masti, tablety a oční kapky. Některé z jejích přípravků (např. Dorminal tablety, Betalactin injekce, Ipecarin tablety) se vyráběly ještě ve druhé polovině 20. století a Syntophyllin dražé se na Slovensku vyrábějí dodnes, ačkoliv firma Heisler v roce 1939 zanikla. Objekt získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu a zřídil v něm výzkumné pracoviště. Dnes je tam papírna.

Před první světovou válkou vznikly v Čechách ještě některé další firmy: např. v Městci Králové MUDr. S. Rejthárek (r. 1906), vyrábějící guajakolové a maltózové přípravky (Respirin sirup proti kašli), a v Praze v roce 1912 libeňská firma Dr. Sehnal a spol., jež nabízela chinin, chloroform, galenika i zkoumadla. Lékárna PhMr. O. Jahna vyráběla od roku 1914 přípravky podle předpisů profesora dermatologie MUDr. Františka Šambergera (1871–1944), z nichž Sapocreme formalini byl velmi oblíben a vyráběl se přibližně padesát let.

Do téhož období patří i začátky firmy Schnöbling, kterou založil při lékárně na pražském Malém náměstí PhMr. František Schnöbling (1848–1914). Po něm ji převzal jeho syn PhMr. Fr. Schnöbling (1885–1949), který ji podstatně rozšířil. Po válce měla firma generální zastoupení Státního zdravotního ústavu (séra a vakcíny), vyráběla řadu přípravků: Aviril, kloktadlo Ga-Fo, Stopangin pastilky, náhražku jódové tinktury Jox, dentální přípravky Thymolin a Stoma, střevní dezinficiens Intargen a další.

Kromě ceníků vydávali někteří z těchto výrobců také firemní propagační časopisy. V roce 1913 se v Českých zemích hromadně vyrábělo již 105 zaregistrovaných léčivých přípravků; podle tehdejší terminologie se nazývaly, jak jsme již psali v předcházející kapitole, specialitami. Tento rozvoj probíhal bez podpory rakouské vlády. Naopak její postoj nejlépe charakterizuje výrok hraběte Dr. Karla Stürghka, v letech 1911–1916 ministerského předsedy, který se tradoval v podnikatelských kruzích. Když jej delegace českých průmyslníků žádala o podporu chemické výroby, odpověděl jí takto: „Pánové, proč se zbytečně namáhat, když to všechno, co potřebujete, dostanete snadno a poměrně levně z Německa.“ Z toho je zřejmé, jak velký vliv měl v c. k. monarchii německý průmysl.

Navzdory tomu nerušeně pokračovala výroba v podnicích založených ještě v 19. století, jako byla produkce při pražské Fragnerově lékárně U černého orla. Mimo jiné – o této lékárně se dochovaly zápisy již z roku 1488.