|
Na začátku šedesátých let byla Spofa již zavedenou organizací. Začaly se stavět nové provozy, např. extrakční budova v Galeně či farmablok v Dolních Měcholupech, a nakupovat nové stroje v zahraničí, např. vysoce výkonné rotační tabletovačky anglické firmy Manesty. Produkce léčiv se zvyšovala, konkrétně v roce 1960 vyráběla Spofa 540 druhů léčivých přípravků. Objem výroby, který se v předchozím období zdesateronásobil, vzrostl za dalších deset let trojnásobně a údajně vysoko překračoval celostátní průměr nárůstu výroby. V letech 1970–1982 vzrůstala ve Spofě roční hodnota výroby o 8 %, potom nárůst pozvolna klesal. Do výroby se ročně zavádělo více než dvacet nových přípravků. Trvale však v lékárnách chyběla asi desetina sortimentu, např. v roce 1965 oficiálně chybělo sto léčivých přípravků domácí provenience. Na druhou stranu se dařilo vývozu léčiv. Z exportních důvodů začala Spofa od roku 1962 zavádět jednotnou grafickou úpravu obalů na své přípravky. V sedmdesátých letech představoval export léčiv asi třetinu výrobní kapacity. V tu dobu dosáhla produkce léčiv v ČSSR hodnoty 2,5 miliardy korun. Do západních zemí se vyvážely jen léčivé látky, např. antibiotika, námelové alkaloidy, sulfonamidy atp. Pokusy o vývoz hromadně vyráběných léčivých přípravků do zemí tzv. třetího světa (např. do Egypta) selhaly. Zato socialistické státy, zejména Sovětský svaz, odebíraly mnoho našich přípravků. V provozech se přitom velkoryse plýtvalo pracovními silami i duševním potenciálem. Nebyly to jenom různé brigády, cvičení Lidových milicí, školení, schůze a porady. Dnes nám to již připadá neuvěřitelné, že pracovníci z laboratoří a kanceláří drželi služby na vrátnici, pomáhali na stavbách nových objektů, uklízeli nádvoří atp. Spása se hledala v příkladech sovětských úderníků, v socialistickém soutěžení a v hnutí brigád socialistické práce… |
Produkce antigenu pro výrobu vakcín ke konci 20. století
|
 |
|
Dovoz a vývoz léčiv výhradně zajišťovala akciová společnost Chemapol. Pro zahraniční zákazníky vydávala v angličtině a ruštině propagační časopis Respharma. |
V polovině roku 1965 se opět měnily názvy: Spofa byla označena jako sdružené podniky na zdravotnickou výrobu. Byla to tzv. výrobně hospodářská jednotka (VHJ) trustového typu, řízená generálním ředitelstvím. Od šedesátých let se rozšiřovala spolupráce v rámci zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci. Dělo se tak prostřednictvím její komise pro chemický průmysl, neboť Komise RVHP pro stálou spolupráci ve zdravotnictví vznikla až koncem sedmdesátých let. Protože byla dohodnuta specializace výrob léčiv, přestala se u nás vyrábět některá antibiotika (např. streptomycin a tetracyklin) a místo toho se dovážela ze Sovětského svazu nebo z Rumunska. Dovezené přípravky sice často nevynikaly přílišnou kvalitou, naopak se objevovaly potíže, ale celková tendence importu léků ze „spřátelených“ zemí po roce 1968 výrazně stoupala. V šedesátých letech začali někteří naši výrobci používat k balení léčivých přípravků různé nefarmaceutické organizace. Byla to zejména Jednotná zemědělská družstva, ale i daleko problematičtější instituce, jako např. psychiatrická léčebna v Sadské nebo nápravná zařízení. Toto počínání se však neslučovalo se zásadami správné výrobní praxe, k nimž se Spofa chystala přistoupit. Proto byly v zahraničí nakoupeny automatické balicí linky. S jejich zavedením ale vyvstala další potíž. Ta vycházela z nepořádku v tiskárnách, dodávajících farmaceutickému průmyslu obalový materiál. Často se mezi krabičky, štítky a příbalové letáky zamíchaly obaly nebo letáky na jiný přípravek. Stal se i takový případ, že mezi příbalové letáky byly přimíchány stránky koránu. Všechny závady bylo možné při ručním balení vyřadit, ale stroje se snadno nechaly ošálit, a tak každoročně pacienti zjistili a reklamovali několik vadných balení. Ta měla jiné označení na krabičce než na vnitřním štítku, nebo jiný příbalový leták. Pro výrobce to znamenalo velká vydání, spojená s navrácením celé šarže do výrobního závodu a jejím ručním překontrolováním a vytříděním špatných balení. Našlo se řešení: označovat obalové materiály čárovým kódem. Trvalo však ně-jaký čas, než naše tiskárny zvládly jeho přesný tisk. Mezitím čtecí zařízení na balicích linkách zastavovala při každé nepřesnosti chod linky, což vedlo opět ke ztrátám ve výrobě. Řešením byla vlastní tiskárna, která pracovala v rámci národního podniku Léčiva.