První zmínka o kondomu, tehdy ovšem plátěném, pochází ze staroegyptských textů z doby kolem roku 1350 př. n. l. Nepochybným důkazem o použití kondomu jsou i skalní malby ve francouzském Combrelles, které pocházejí někdy z prvních století našeho letopočtu. Za novodobého vynálezce prezervativu se považuje ovšem italský anatom Gabrielle Fallopius (1523–1562), jenž kromě toho, že objevil existenci vejcovodu a první použil slova vagina, vyvinul i jakési plátěné pouzdro na penis, myšlené tehdy ovšem ne jako antikoncepce, ale jako ochrana před pohlavními chorobami. Teprve věk osmnáctý ocenil kondom i jako prostředek antikoncepční. Údajně jej velmi užíval i slavný záletník Giacomo Casanova (1725–1798); ve svých dílech ho nazývá „anglickým jezdeckým pláštěm“.
Nový věk kondomů však začal v roce 1939, když Charles Goodyear objevil vulkanizaci kaučuku. Z tohoto pružného materiálu se kondomy začaly vyrábět roku 1844. V roce 1861 se v amerických novinách objevila první reklama na kondomy a pak jejich popularita rychle narůstala, takže před druhou světovou válkou se jich jen v USA vyrábělo 1,5 milionu denně! Dnešní roční světová produkce dosahuje asi 8,5 bilionu kusů.
Dnešní podobu kondomu zná každý. Je to jakýsi obal na pohlavní úd vyrobený z jemné gumy, který má na jednom konci zesílený okraj, kolem kterého je kvůli snadnějšímu nasazení kondom zarolován, na vrcholku pak má malý rezervoár na vystříknuté sperma. Pružnost materiálu je téměř neuvěřitelná: průtažnost kondomu je až 730 %, vejde se do něj 11 l vody a vzduchu do něj nafoukáte dokonce přes 30 l. Vyrábějí se v různých provedeních a velikostech a jejich volbě se přikládá obvykle větší význam, než opravdu má. Jediné opravdu významné dělení kondomů je na suché a lubrikované, tedy „namazané“. V každém případě se přimlouvám za použití těch druhých. Suché jsou sice levnější, ale někdy dřou a nemusí být jednoduché s nimi pohlavní styk vůbec uskutečnit. Naproti tomu není třeba si dělat velkou hlavu s velikostí, protože kondomy jsou opravdu pružné. Některé na sobě mají různé vroubky, kroužky a výstupky, od kterých se čeká vyšší vzrušení partnerky. Vzhledem k použitelné síle materiálu jsou však výstupky většinou tak malé, že si jich žena ani nevšimne.
Kondom se nasazuje na ztopořený pohlavní úd před zavedením do pochvy. Nedoporučuji zkoušet jej nasadit jaksi s předstihem na orgán neztopořený. S jistým úsilím to jde, ale guma je potom tak napjatá, že často praská. Po ejakulaci se musí styk rychle přerušit, protože kondom z ochablého penisu rád sklouzává, a vylije-li se obsah do pochvy, vynaložené antikoncepční úsilí přichází vniveč.
Kromě toho, že kondom chrání dosti spolehlivě před početím (těhotenské číslo se udává v širokém rozmezí od 0,1 až do 5, protože velmi záleží na zkušenosti, šikovnosti a zodpovědnosti uživatele), zabraňuje i přenosu pohlavních nemocí, což se zpravidla uvádí jako jedna z jeho hlavních výhod. V dnešní době každého napadne především HIV, tedy virus, který způsobuje AIDS. Popravdě řečeno, není to to hlavní. Jednak je u nás HIV pozitivních lidí (naštěstí) zatím poměrně málo, a pokud jsou, rekrutují se hlavně z rizikových skupin, tj. homosexuálů a narkomanů; za druhé je pravděpodobnost přenosu HIV infekce při normálním pohlavním styku směrem od muže k ženě nejvýše 1 % a směrem opačným ještě o řád méně. K tomu je navíc třeba podotknout, že ani kondom před přenosem HIV nechrání stoprocentně – jen snižuje pravděpodobnost přenosu asi 10×. Je to jistě milé, ale správný výběr partnera (který nepatří do žádné z rizikových skupin) snižuje toto riziko minimálně 100×. Zcela lapidárně řečeno: soulož, byť náhodná, se „slušným“ člověkem bez prezervativu je nesrovnatelně bezpečnější než soulož s podezřelým člověkem s třemi kondomy naráz. Alespoň z hlediska infekce HIV. Význam kondomu je spíše v tom, že brání šíření jiných pohlavních a pohlavně přenositelných chorob (celosvětově uznávaná zkratka STD, sexually transmittable disease), sice méně osudových než AIDS, ale přesto nepříjemných. Je to především kapavka, která u nás s rozvojem turistického ruchu a přistěhovalectví zažívá nebývalou renesanci, chlamydie, jež mohou (i když nemusejí vždy) působit záněty dělohy a vejcovodů, papilomaviry, které nejenže způsobují různé bradavičky a výrůstky na pohlavních orgánech, ale mají vztah i k rakovině děložního čípku, a genitální herpes, tedy opar, jenž je aktuálně nejrychleji se šířící pohlavně přenášenou chorobou zvláště ve vyšších sociálních skupinách.
Další výhodou může být relativně nízká cena, která se v současnosti pohybuje u kvalitnějších kondomů kolem 15–20 Kč. (I když výhoda spočívá spíše v tom, že peníze dáváte po částech. Jestliže průměrný Čech souloží za rok 140× (tak praví výsledky statistických průzkumů), budou ho kondomy za rok stát kolem 2500 Kč, tedy skoro 210 Kč za měsíc, a to je cena již dost dobrých antikoncepčních tablet.)
Kondomy však mají i některé nevýhody. Vždycky si vzpomenu, jak jsem ještě za studií o výhodách a nevýhodách prezervativu diskutoval se svým přítelem. Já, medik, hájil jsem kondom argumenty shora uvedenými, on, student techniky, pokýval hlavou a pravil: „To jí ho s tím kondomem strčíš i do pusy?“ (Použil, pravda, slov jadrnějších, která zde nebudu citovat.) A myslím, že touto prostou větou vystihl jádro problému: prezervativ bere pohlavnímu aktu svobodu a spontánnost. Musíte na něj totiž myslet, musíte se na styk nějak připravit (ono už jen otevřít kondom v psychicky vypjaté situaci těsně před souloží nemusí být jednoduché), musíte jej nasadit, myslet na to, aby nesklouzl a nakonec jej musíte po styku nějak zlikvidovat. Jistě, vše lze brát s nadhledem, ale toho nemusí být mladý, až velmi mladý pár (u něhož se hlavně předpokládá užívání této metody) vždy schopen. Ono už jen jít ten prostředek koupit může znamenat značný psychologický problém!
Likvidace kondomu je pak kapitola sama pro sebe. Použitý kondom není právě estetický, nahlížen prismatem vybitého pohlavního pudu je přímo odporný. Rovněž je zapotřebí zajistit jej pokud možno nenápadně proti vylití obsahu. Stáhnout jej, potmě a za zády na něm levou rukou udělat uzel a hodit pod postel je výkon srovnatelný s jevištní prací iluzionisty, přesto si myslím, že jej zvládne po určitém zácviku každý zručnější chlapec. Jen se nesmí pod tou postelí pak kondom zapomenout. Pohled na oschlý, chuchvalci prachu obalený prezervativ, který dívka vymete při sobotním úklidu zpod postele, pozitivní city k jejímu milému nevyvolá. Tím spíše, když použitý kondom vymete její matka…
Zdánlivě snadněji se tento problém řeší, pokud k pohlavnímu aktu dochází v přírodě. Milenci mívají ovšem v takovém případě politováníhodný zvyk volně odhazovat použité ochrany, které se pak povalují po pasekách a parcích a budí později pozornost malých dětí na rodinných procházkách. Dítka se jich s nadšením zmocňují k nemalému zděšení matek, jež pak své ratolesti s hysterickým řevem odvlékají k celkové desinfekci. Musím uklidnit rodiče zvídavých dítek: z použitého kondomu žádná infekce většinou nehrozí. Pohlavní choroby jsou proto pohlavní, že se přenášejí jen kontaktem sliznic a několikahodinový pobyt v parku jejich původci nepřežijí. Ale použitý prezervativ estetický není, a proto jej neodhazujte v přírodě, stejně jako neodhazujete igelitové tašky a PET lahve. Biodegradabilní kondom totiž ještě nikdo nevyrábí.
Pro zapamatování
- Kondom je relativně spolehlivou a relativně levnou ochranou proti početí.
- Chrání do značné míry i před přenosem pohlavních chorob, proto je doporučitelný především těm, kteří nemají stálého partnera, případně partnery častěji střídají.
- Kondom bere pohlavnímu životu spontánnost a svobodu. Založit antikoncepci stabilního partnerského páru na kondomu je třeba považovat v dnešní době za anachronismus a jistý druh podivínství.
- Použité kondomy neodhazujte v lesích a parcích!