Budování stálého farmaceutického muzea v Českých zemích je úkol starý více než sto let. Tímto úmyslem se zabývala Farmaceutická společnost v Praze již od roku 1887. Ve stejné době se snažili o vznik veřejných lékárnických muzeí také v Polsku, Rakousku nebo v Nizozemsku a začala se zakládat muzea v různých evropských zemích a městech, např. v roce 1883 v Norimberku nebo o tři roky později v Kodani. Vzorem pro utváření mo-dernějších muzeí se stalo Švýcarské farmaceutické muzeum při univerzitě v Basileji, otevřené v roce 1927. V současné době snad neexistuje v Evropě stát, v němž by nebylo možné navštívit alespoň jedno farmaceutické muzeum nebo historickou lékárnu.

Miniaturní grafika, jež měla podobu poštovní známky, byla zhotovena u příležitosti II. mezinárodní  farmaceutické výstavy v Praze v roce 1896

Po sérii tří reprezentačních výstav v Praze v letech 1891–1896 se sešla řada historických materiálů k dějinám českého lékárenství, které tu byly vystaveny, ale Farmaceutická společnost neměla sílu vytvořit samostatné muzeum a sbírkové předměty byly darovány Národnímu muzeu. Dosud tvoří základ jeho farmaceutické sbírky. V roce 1944 vznikl díky iniciativě prof. PhDr. Eduarda Skarnitzla (1894–1970) Muzejní odbor Ústředního svazu lékárníků, jenž velmi podporoval úsilí o vytvoření muzea. Po válce se podařilo zřídit lékárnická muzea – např. v letech 1946–1950 doc. Jaroslavu Hladíkovi při Ústavu farmakologie a farmakognosie Lékařské fakulty UK, nebo o něco později, v letech 1959–1972, RNDr. Zdeňku Hanzlíčkovi a RNDr. Pavlu Drábkovi a dalším Museum pharmaceuticum Pragense při Lékárenské službě hl. m. Prahy v lékárně U zlatého lva v Nerudově ulici v Praze.

Původně byla tato (Dittrichova) lékárna otevřena kolem roku 1755 v Pra ze na Pohořelci, potom se přestěhovala do Ostruhové ulice – nynější Nerudo vy – a v roce 1821 našla konečně své místo o několik domů dál, v čísle 32. Tehdy ji lékárník Vincenc Dittrich zařídil zcela novým a moderním mobi liářem a lékárnickým náčiním. Nechal na míru vyrobit soustavu dřevěných skříní a polic a mohutnou táru, které dnes současně s novorenesančním mosazným lustrem, pracovním stolkem a celou řadou vzácných stojatek tvoří jádro muzejní expozice.

Nábytek je zhotoven ze smrkového dřeva, jež pokrývá načervenalá dýha z břízy, menší plochy (sloupky a drobné detaily) jsou z černě mořeného hruškového dřeva, které tak připomíná dřevo ebenové. Pozlacená soška ležícího lva je umístěna nahoře nade dveřmi do repozitoria.

RNDr. Zdeněk Hanzlíček

   Od roku 1907 provozoval lékárnu František Grim z Týna nad Vltavou, po něm pak jeho syn Karel, který ji vedl až do roku 1952. Brzy po znárodnění se stala lékárna součástí zmíněné expozice Lékárenské služby. V roce 1973 koupilo biedermeierovské zařízení lékárny Národní muzeum, a tak bylo začleněno do jeho expozice.

Dalším muzeem v prostorách lékárny je nově zřízené (v září roku 2002) v Rokycanech na Malém náměstí při lékárně U Barborky, kde může ná-vštěvník zhlédnout rozsáhlou soukromou expozici zaměřenou na historii lékárenství. Základem sbírky je mobiliář ve slohu vídeňské secese, z roku 1912, původně instalovaný v lékárně U knížete Oldřicha v Praze-Nuslích, kde sloužil svému účelu téměř osmdesát let. Vyznačuje se použitím ušlechtilých materiálů – masivního dubového dřeva a perleťových intarzií – a vysokou kvalitou zpracování. Mobiliář prošel náročným restaurováním klasickými technologiemi.

Expozice je utříděna do několika částí. Je tu oficína s veškerým technickým a věcným vybavením své doby i kancelář lékárníka s řadou zajímavých rekvizit. Část podávající přehled o historii vývoje vah jako základního symbolu lékárenství je umístěna v prostoru čekárny s dobovými reklamními předměty, sedací soupravou apod. V dalších vitrínách je vystaven sortiment léčiv, zdravotnických potřeb a někdejších lékárenských výrobních nástrojů a pomůcek převážně z let 1910–1935, nebo z doby starší. Systematicky utříděná knihovna s písemnými i obrazovými dokumenty poskytuje bohatý studijní materiál.

  Kromě věrného a co možná nejkomplexnějšího při-blížení atmosféry klasické lékárny se v muzeu nacházejí i sondy do okrajových oblastí oboru, jako je historie a vývoj farmaceutického vzdělávání, výzkumu, velkovýroby a distribuce léčiv, mezi zajímavé exponáty bezesporu patří dobové reklamy. Jsou zde také doklady o vývoji vojenské a veterinární farmacie i homeopatie.

V Muzeu českého venkova v Kačině, které spadá pod Národní zemědělské muzeum, je mimo jiné i výstavní sál s ukázkou zpracování léčivých rostlin. Na snímku je zachycena část této farmaceutické expozice.

Na prostor muzea navazuje moderní, avantgardně pojatá galerie výtvarného umění a ateliér. Smyslem projektu bylo zanechat dalším generacím stopu měřitelnou nikoli komerčními parametry, ale má být dokladem lidské tvořivosti, cílevědomosti a vztahu autora PharmDr. Pavla Niebauera k historii svého oboru.

Za zmínku také stojí Muzeum farmaceutického prů-myslu, které vzniklo na počátku šedesátých let minulého století v „učňovském závodu Spofy“ v Praze na Vinohradech, v prostorách znárodněné firmy EKO. Při výchově dorostu bylo třeba i starých vyřazených strojů a náčiní, na nichž učni poznávali způsob výroby. Díky PhMr. Františku Křížovi, který začal učňovský závod budovat, staré stroje rozebral, opravil a opět uvedl do chodu, jich několik zůstalo zachováno. Šlo především o rotační a excentrické tabletovačky, masťové míchačky a pilírky i první tubovačky, plničky tekutin, dražovací bubny cukrářské, ruční plničky injekční (tzv. cetlovky), kahany, první myčky ampulí (ROTA), atd. PhMr. Kříž zprovoznil také rovnačky, odpočítávačky a plničky tablet, většinou systému PUTZ (závod Modřany), či první rovnačky obalů – skládaček. Funkční stroje sloužily pů-vodně jen pro výuku, ale brzy začaly dílnu navštěvovat i zahraniční návštěvy, především z NDR i NSR. Během doby se expozice rozrostla a po zrušení centrálního učiliště ve Spofě se firemní muzeum přestěhovalo do jiné budovy podniku, na Žižkov do Husinecké ulice. Právě tady PhMr. Kříž (mimochodem v té době již odešel do důchodu a o muzeum se staral bez nároku na finanční odměnu) uplatnil svou zručnost a ještě více se věnoval opravě strojů, doplňoval dokumentaci a shromažďoval staré recepty; získal například původní recept na Pražskou domácí mast, kterou se snažil znovu zavést… Po roce 1989, po zrušení Spofy, však Muzeum farmaceutického průmyslu zaniklo a stroje byly rozebrány. Nyní jsou uloženy na FF VFU v Brně a čekají na adaptaci vhodných expozičních prostor v ústavu technologie léků.

 Ale také naše další muzea měla vždy jen dočasné trvání. Více štěstí mělo jen Farmaceutické muzeum při Městském muzeu v Bratislavě, otevřené roku 1960 v dřívější lékárně U červeného raka v Michalské ulici č. 24. Zprávy z poslední doby však naznačují možnost jeho uzavření a přemístění.

České farmaceutické muzeum (ČFM) vzniklo v roce 1994 jako středisko Univerzity Karlovy v Praze – Farmaceutické fakulty v Hradci Králové. Převzalo historickou sbírku muzeálií, knihovnu a archiv z oddělení dějin farmacie katedry sociální a klinické farmacie. Jeho úkolem bylo, a dosud je, vybudovat v původním hospitálu v Kuksu muzejní expozici farmaceutické profese a zároveň farmaceutické muzeologické pracoviště. To by mělo sloužit především vědecké práci a studiu.

Fakultní České farmaceutické muzeum navazuje na zkušenosti a snahy zmíněných odborníků a institucí také proto, že zdědilo nejen jejich teoretické představy a poučilo se na jejich praktických realizacích, ale převzalo i část jejich sbírek. Nejstarší předměty pocházejí ze sbírky založené Farmaceutickou společností v Praze, jiné shromažďoval doc. Jaroslav Hladík, další byly součástí sbírkového fondu Muzejního odboru, velkou část muzeálií získali dr. Zdeněk Hanzlíček a dr. Pavel Drábek. Jiné pocházejí ze sběratelské činnosti ústavů a oddělení dějin farmacie farmaceutických fakult (1953 až 2002), dále lékárníků – historiografů Lékárenských služeb (1965–1989),  z darů lékárnických rodin Fragnerů v Praze, Bříšků v Berouně, Hendrychových v Dobrušce, lékárny Fakultní nemocnice v Hradci Králové a od řady dalších lékáren i kolegyň a kolegů.

Muzejní sbírka ČFM zahrnuje čtyři druhy dokumentů: věcné (nábytek, stojatky, přístroje, léčiva, léčivé přípravky, obaly aj.), obrazové a zvukové (malby, grafiku, exlibris, filmy, video, audio záznamy), archivní (fondy a sbírky dokladů) a knižní (knihy, časopisy, rukopisy). Sbírka stále, byť pomalu, roste.

Hospitál v Kuksu byl pro uložení i expozici sbírky ČFM zvolen v roce 1972 proto, že se v něm uvolnilo dostatek místa, ale především pro jeho sociálně-zdravotní i lékárenskou tradici počínající v roce 1743. Muzeum tu mohlo navázat na krásnou barokní oficínu lékárny, která je evropským kulturněhistorickým, uměleckým a farmaceutickým skvostem.

Lékárna sloužila v letech 1743–1938 řádu milosrdných bratří, a to nejen mužským chovancům hospitálu, kteří byli během nemoci ošetřováni v nemocničním sále (dnes jsou v něm originály soch ctností a nectností Matyáše Brauna), ale poskytovala léky i okolní veřejnosti. V roce 1938, po okupaci pohraničí, přešla do rukou německého lékárníka a po osvobození r. 1945 již nebyla otevřena. Tato hospitální lékárna byla v šedesátých letech restaurována a dnes je památníkem charitativní i zdravotnické péče, kterou řád milosrdných bratří poskytoval potřebným a nemohoucím na našem území od roku 1605 (ve Valticích, tehdy ještě v Dolních Rakousích), resp. od r. 1620 v Praze, v letech 1696–1938 v Novém Městě nad Metují a 1743–1938 v Kuksu. Mimochodem člen řádu Fr. Celestin Opitz jako první v habsburské monarchii operoval v r. 1847 v pražském konventu při narkóze. V sou-časnosti řád opět slouží potřebným (po násilném přerušení v letech 1948–1989) v konventech v Praze, Prostějově, v Brně, v Letovicích a ve Vizovicích.

Sbírka Českého farmaceutického muzea byla od roku 1972 uložena v provizorních prostorách a různě pře-mísťována podle bohužel pomalu postupující stavební renovace celého hospitálního komplexu. Teprve během roku 1986 mohla být postupně uložena v opravených depozitních místnostech. Na uspořádání sbírek a jejich evidenci se stále podílejí doktorandi, studenti magisterského a postgraduálního studia obou farmaceutických fakult i chrudimských středních škol.

Po deseti letech byla dne 18. května roku 1996 ve třech místnostech někdejšího konventu (v tzv. předsíni lékárny, barokní oficíně a dřívější jídelně – refektáři)

Hospitál Kuks ve východních Čechách, v němž je umístěno České farmaceutické muzeum Část barokního nábytku někdejší lékárny v Kuksu

slavnostně otevřena první část expozice nazvaná Kouzlo apatyky. Druhá část byla otevřena po dalších stavebních adaptacích ve třech navazujících prostorách v červnu roku 2001. Obě části expozice vznikaly pod záštitou Státního památkového ústavu v Pardubicích, vedení státního zámku Kuks, Farmaceutické fakulty v Hradci Králové a Spolku pro vybudování Českého farmaceutického muzea. Smyslem muzea je v daných možnostech ukázat především vývoj našeho lékárenství, lékárenských zařízení a pomůcek, zvláště pak proměny podob lékárenské oficíny od 18. do 20. století. Souběžně však různé exponáty poukazují i na další farmaceutická odvětví, na vědu a výzkum, lékárenskou i průmyslovou výrobu, kontrolu léčiv, farmaceutický velkoobchod, školství, vojenskou farmacii i na vztah farmacie a umění. Exponáty, které mají vypovídací hodnotu, zároveň na návštěvníka působí i svým kouzlem neobvyklosti a uměleckého zpracování.

Část barokního nábytku někdejší lékárny v Kuksu

Skříňka v místnosti muzea, tzv. materiálce, s nebezpečnými látkami zvanými venena

Celou expozici oživuje nejen chod tovární míchačky a tabletovačky, ale hlavně příležitost vlastnoručně si zkusit rozmělňování v třence, manipulaci se starodávnou pokladnou National, zhotovit si razítkové etikety (signatury), vyrobit tablety ruční tabletovačkou, vylisovat čípky či pokusit se zhotovit pilulky. Zážitkem pro návštěvníky je i pokus o dispenzaci přípravků v boxu podle lékařského receptu. Mohou také zhlédnout videofilmy z jiných muzeí, dokumenty o farmaceutických fakultách v Hradci Králové a v Brně i instruktivní film z bývalého Muzea farmaceutického průmyslu, který přibližuje funkci a chod malovýrobních pomůcek a továrních strojů.

V první místnosti expozice je ve vitrínách kromě majolikových, dřevěných a kameninových stojatek ze 17. až l9. století i mosazný hmoždíř kukské lékárny označený letopočtem příchodu milosrdných bratří „1743“ a znakem řádu – půleným granátovým jablkem, na němž je vztyčený kříž a hvězda. Prohlédnout si lze i zásuvkové lékárenské skříně z 18. století, dále portréty dvou provinciálů řádu milosrdných bratří, botanika a propagátora sadařství P. Norberta Boccia (1731–1806) a P. Ferdinanda Schüstera (†1786). Oba ve své funkci vizitovali (kontrolovali) i řádové lékárny rakousko-české provincie.

Na stěnách visí původní klasicistní štít kukské lékárny, privilegium vlastnoručně podepsané císařovnou Marií Terezií, kterým roku 1763 jmenuje Mathiase Salabu, lékárníka U černého orla na Malé Straně v Praze, královským českým lékárníkem.

   Druhá místnost je oficína hospitální lékárny, nazývané někdy U granátového jablka. Její původní nábytek byl zhotoven a instalován přibližně ke konci čtyřicátých let 18. století. Představuje tedy podobu barokní lékárenské oficíny. Regály stojí na zásuvkových podstavách, architektonicky je sjednocuje římsa kolem celé místnosti. Tu zdobí portréty sv. Kosmy a Damiána, patronů lékárníků a lékařů, a dalších osob. Na regálech stojí původní červené dřevěné stojatky se štítky a bílé fajánsové stojatky. Lékárenský pracovní stůl, tzv. recepturní tára, na níž se vyráběly přípravky podle lékařského receptu,  je osazena železným tepaným granátovým stromem, do  jehož větví se zavěšovaly různé výrobní pomůcky, ruční vážky, motouzy, nůžky apod. Nad vstupními dveřmi do lékárny je zavěšena hlava bájného jednorožce, jehož roh měl být výtečným antidotem, tj. prostředkem proti působení jedů.

Hosty muzea většinou zaujmou některé dřevěné stojatky, které skrývaly pro nás dnes nezvyklá léčiva. Například „OSS. DE CERV.“ – Ossa de corde cervi jsou kůstky z jeleního srdce; „OCUL. 9 CRUD.“ – Oculi cancrorum crudi, čili račí oka neupravovaná, tedy surová; nápis „UNICORN. VER.“ – Unicornu verum znamená Pravý jednorožec, ve skutečnosti narvalí zub.

Do začátku 17. století, než byl odhalen jeho původ, býval velmi drahocenným práškovaným léčivem. Jednorožec, o němž jsou zmínky již ve 4. století př. Kr., divoké zvíře podobné koni, měl žít na pomezí starověké Persie a Indie. Vysokou cenu rohu určoval údajný nesnadný způsob získávání. Mohl být totiž chycen jen tehdy, spatřil-li čistou pannu. Tehdy zkrotl, položil hlavu do jejího klína, usnul a roh mu mohl být odebrán…

„CRAN. HUMAN.“, tedy Cranium humanum, je lidská lebeční kost z násilně zemřelého, jež nahrazovala fosforečnan vápenatý; „DENT. CASTOR.“ – Dentes castorei jsou bobří zuby; „SANG. DRACON.“ – Sanguis draconis znamená dračí krev, ve skutečnosti je to sušená pryskyřičná šťáva plodů palmy Daemonorops Draco rostoucí na Molukách v Zadní Indii.

Třetí expoziční místnost byla původně klášterní jídelnou, refektářem. Jsou tu vystaveny lékárenské skříně, veliký železný hmoždíř, 250 kg těžký, stojatky z konce 18. století. Devatenácté století reprezentují například diplom pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy pro magistra farmacie (PhMr.) Jana Dobromila Arbeitera z roku 1822 a portréty lékárníků Hofmanna a jeho ženy a lékárníka Benjamina Fragnera, jednoho ze zakladatelů české velkovýroby speciálních léčivých přípravků. Nelze přehlédnout pracovní táry novorokokovou a novogotickou se dvěma váhami. Pracovní stolek lékárníka s řadou zásuvek je znamenitým kusem empírového nábytku.

První polovina 20. století je zastoupena nábytkem oficíny, který roku 1937 navrhoval pražský architekt Václav Kubík ve svém typickém stylu pro berounskou Novou lékárnu PhMr. Václava Bříška.

Látky se silným účinkem nebo zápachem, tzv. separanda, jsou uloženy v repositoriu v pravém rohu místnosti, odděleně v zasklené uzamykatelné skříni, ve stojatkách s křížovou zátkou a názvy (signaturami) psanými červeným písmem na bílém štítku. Opiáty, tj. léčiva návyková, mají navíc přes štítek modrý pruh, jsou uloženy rovněž pod zámkem a přísně evidovány a kontrolovány.

Na regálech spočívají busty zdravotnických bohů Aeskulapa, Hygieie, významných léčitelů Hippokrata a Galéna. Kontrolně-analytický oddíl s reagenciemi a mikroskopem tu připomíná, že lékárník vždy různými metodami kontroloval vydávané přípravky, a proto také ručil a stále ručí za jejich kvalitu a účinek.

Ve stolových vitrínách je několik příkladů chemického skla, přístroj na dělení prášků do papírových váčků, tzv. kanón, lékárenské štítky, signovací přístroj s písmenovými šablonami, jimiž se daly psát nové štítky na stojatky a jiné nádoby. Jsou tu i ukázky česky psaných farmaceutických časopisů od roku 1882. (Předtím vycházely jen německy.)

Skříně s neobvyklými léčivými látkami, které se kdysi používaly

Lis na tinktury, skleněný perkolátor, v nice pak síto, měděná pánev, stroj k roztírání mastí a na plnění do tub i sterilizátor dokládají, že lékárna měla vždy také laboratoř, tzv.latinskou kuchyni, pro výrobu léčiv a přípravků ve větších množstvích do zásoby, anebo pro přípravu domácích lékárenských specialit.

   Čtvrtá místnost muzea je tzv. materiálka, která v lékárnách sloužila pro uskladnění zásob léčiv a přípravků a pomocného materiálu. Při vstupu do materiálky návštěvníka vítá velký dřevěný sud, železný hmoždíř lékárníka PhMr. Jana Hubatky z lékárny U zlatého noha z pražského Václavského náměstí z r. 1817 a na stěnách podél okna oválné vývěsní štíty z lékárenských portálů, podoby Hygieie a Aeskulapa, starověkých ochránců lékárnického a lékařského povolání.

Stolová vitrína obsahuje velký ilustrovaný atlas lé-čivých rostlin z poloviny 19. století a titrovanou náprstníkovou nať ve skleněných tubách.

V dřívějších dobách se k výrobě léčivých přípravků používala ponej- více rostlinná léčiva. Usušené části rostlin, například nati (Herbae), listy (Folia), kořeny (Radices), květy (Flores), plody (Fructus) a semena (Semina) se v „materiální komoře“, nebo v tzv. „herbárně“, uchovávaly ve velkých nádobách, v dřevotřískových krabicích, dřevěných bedýnkách, sudech, v lepenkových nebo plechových zásobnících, v papírových či látkových pytlích, případně kameninových nebo skleněných nádobách různých tvarů. V těch se uchovávaly i některé léčivé přípravky, jichž musela mít lékárna větší zásobu, jmenujme alespoň aromatické vody (Aquae aromaticae), tinktury (Tincturae) a sirupy (Sirupi). Podobné zásobnice jsou také k vidění v této čtvrté místnosti. Samozřejmě že tu nechybí ani množství dříve i dnes používaných léčiv rostlinného, minerálního i chemického a živočišného původu. Za zmínku stojí léčivé rostlinné drogy, z nichž nejzajímavější je původní svazek sarsaparilového kořene (sarsaparila jsou léčivé kořeny liliovité rostliny z rodu přestup). Matečnou rostlinou je liána, stále zelený keř v Hondurasu. Originální čajové směsi připomínají, k čemu se rostlinná léčiva dají v terapii použít.

Nejzajímavějším obsahem této vitríny jsou léčiva živočišného původu, zoofarmaka. Pocházela buď z velkých živočichů, jimž se odebíraly jen části – plíce, játra, srdce, lidská lebeční kost apod., anebo z celých malých živočichů. Upravovala se sušením nebo spálením, a popel se potom používal při přípravě léčiv. Patří sem např. švábi (proti křečím), svinky (proti žloutence a vodnatelnosti), sušené bobří žlázy, včelí vosk, sušená kozlí krev (při krvácení, zánětu plic), červec opálový, košenila (k barvení přípravků), španělské mušky (dříve užívané jako afrodisiakum). K živočišným drogám s obsahem vápenatých sloučenin patřila račí oka (vápenaté konkrementy mezi vnitřní a vnější kůží žaludku raka říčního), která se vkládala i pod oční víčka k odstranění cizího tělesa, neboť vyvolávala slzení. Kdysi se používaly také račí klepeta, červený a bílý korál, sépiová kostice (do zubních prášků, lidově proti horečce a žaludečním potížím) nebo škeble. Vzácná je ukázka části pravé egyptské mumie se zbytkem kůstky. Obsahovala asfalt a pryskyřice užívané k balzamování. Užívala se do „zázračných“ léků a do náplastí, ale často se falšovala.

U konce místnosti – materiálky – najdeme léčiva s velmi silným účinkem, tzv. venena čili jedy. Jsou umístěna ve stojatkách s křížovými zátkami, signaturami psanými bílým písmem na černý podklad štítku, s uvedenou maximální dávkou, jednotlivou a denní, v uzamykatelné skříňce. Zvláštní křížové tvary zátek, dávkování i výrazná barevná úprava štítků farmaceuta upozornily na nebezpečí, které by hrozilo pacientovi po užití omylem předávkovaného nebo zaměněného léčiva.

V páté, klenuté sloupové místnosti je expozice různých farmaceutických odvětví. Výrobu představují laboratorní rukodělné přístroje a zařízení – je tu kamenný hmoždíř, přenosná železná pícka pro přípravu léčivých trocyšků, teriaků, lektvarů a povidel za tepla, pilulkovnice, plnička mastí do tub, autokláv k sterilizaci injekcí, obvazů aj. – a ty

V šesté místnosti lze vidět třenku a „kanon“ – přístroj k dávkování prášků odměrnými lžičkami. Z nich se . prášek nabraný lžičkou vsypal do papírového sáčku. Sáčky se složené  v krabičce a s návodem, jménem lékárny a podpisem výrobce-magistra vydaly pacientovi. v želatinových tobolkách Dnes se již léčiva vydávají většinou v želatinových tobolkách.

reprezentují lékárenskou laboratorní přípravu od 19. století zhruba do poloviny 20. století. . Z téže doby jsou zde dosud fungující průmyslové stroje – tabletovačka pro výrobu briket a míchačka mastí a past. Výrobu tinktur a extraktů připomíná vysoký kameninový perkolátor.

Stolové vitríny soustřeďují vzorky čtyř druhů aplikačních forem léčivých přípravků a řadu léčivých specialit předních českých farmaceutických továren. V dalších vitrínách se nabízejí příklady rukopisných i tištěných receptářů a lékopisů, jimiž se výroba léčiv řídila.

Oddíl o vědecké práci a výzkumu uvádějí busty starověkých filozofických  kapacit a dokládají publikace učitelů farmaceutických fakult, fotografické doklady ze života fakult, diplomy, indexy, medaile, atd.

Vztah farmacie k umění a uměleckou tvorbu farmaceutů, tzn. grafiku, ex- libris, knihy básní, romány nebo např. cestopis, a také jména autorů lze najít  a poznávat v několika výsuvných vitrínách. Část vitrín je určena pro příležitostné výstavky členů Spolku pro vybudování ČFM, studentů nebo lékárníků.

Šestá místnost nabízí pohled na lékárnu druhé poloviny 20. století, která je ve srovnání s předchozími vývojovými etapami zcela jiná. Především byly všechny lékárny státním majetkem a také z nich zmizela repositoria a s nimi i stojatky a kryté táry, neboť recepturní výroba se přesunula do přípraven. Lékárny byly funkčně a stavebně typizovány, jednotně řízeny a postupně organizačně začleněny do ústavů národního zdraví.

Jsou tu vystaveny příklady typizovaných laboratorních stolů s příručními otočníky a na nich potřebnými stojatkami. Moderní typy vah a vážek, zařízení na pevné uchycení třenek při výrobě mastí, přístroj na plnění oplatek nebo např. infralampa k tavení masťových a čípkových základních hmot dokládají možné přístrojové vybavení výrobní lékárenské laboratoře.

Výdejní část lékárny dokumentuje kruhový výdejní box. Zajímavá je plechová kruhová reklamní tabule s logem „Radium“ lékárny v Jáchymově, která vyráběla radioaktivní přípravky – logo znázorňuje trpaslíka, jenž klečí v lese a drží oslňující diamant vyzařující paprsky do okolí.

Činnost Českého farmaceutického muzea významně podporují sponzoři, kteří Spolku pro vybudování ČFM věnovali prostředky, z nichž bylo možno instalovat nové místnosti a financovat i jeho další aktivity. Všem náleží poděkování a jejich příklad je hodný následování.

▲ Zpět na obsah ▲