Poporodní depresi nelze vysvětlit jednoduše hormonálními změnami. A to z jednoho důvodu: větší změny hormonálních hladin totiž nastávají často dlouho před počátkem deprese. Ano, mohou vyvolávat sklony k depresím, významné jsou však rovněž sociální faktory.
Obecně platí, že matka je vystavena většímu riziku postnatálních depresí po zvláště obtížném těhotenství nebo porodu, platí, že skutečnost mateřství nebo změna role neodpovídá tomu, co matka očekávala, a/nebo když narození dítěte znamená zhoršení vztahů v rodině.
Poporodní deprese obvykle vyžadují léčbu. Studie z poslední doby ukazují, že lze s úspěchem používat jak antidepresivní léky, tak kombinovanou terapii (kognitivně-behaviorální, viz str.54). Většinu antidepresiv je možno užívat i během kojení. Při léčbě poporodních depresí obvykle pomůže, když se zapojí i partner, který chápe, „oč jde“. V některých případech potřebují podporu i otcové, neboť i oni jsou vystaveni značnému riziku, že upadnou do depresí, pokud jejich partnerka je depresivní.
U léčby jsou značné rozdíly v trvání rekonvalescence: ženy, které jsou léčeny na poporodní deprese, se pravděpodobně úplně uzdraví, zatímco u těch, u nichž se léčebná péče zanedbala, je pravděpodobnost, že se budou o prvních narozeninách dítěte cítit lépe, jen padesátiprocentní.

Těžké poporodní deprese

Méně obvyklý typ poporodních depresí postihuje menší počet žen, které se stávají těžce depresivními do čtrnácti dnů po porodu. S větší pravděpodobností k tomu dochází po prvním těhotenství u těch žen, v jejichž rodinách se vyskytla psychická choroba. Předpokládá se, že u žen, které mají k depresím sklon, působí hormonální změny jako spouštěč.
U těžkých depresí ženy ztrácejí kontakt se skutečností a mívají bludy a vidiny. To představuje pro jejich děti skutečné riziko a jsou známy případy těžce depresivních matek, které svá novorozeňata připravily o život. Některé depresivní matky věří, že svět je zlý a že je lepší zbavit svá novorozeňata této mizérie. Jiné si představují, že je s jejich dítětem něco v nepořádku, a zabíjejí tedy nemluvňata z milosrdenství. Je-li situace takto vážná, bývá nutno takovou ženu hospitalizovat, a to zvláště tehdy, je-li tu riziko, že by mohla ublížit sobě nebo dítěti. Ideálním místem je nemocniční jednotka pro matku a dítě, kde matka může být se svým dítětem a nemocniční personál je tu ku pomoci jak jí, tak dítěti.
Léčba se obvykle provádí antidepresivy a je rovněž možno podávat jiné preparáty, které léčí vidiny a bludy.
Kojit při takové léčbě lze, ovšem malé množství preparátů se do mateřského mléka stejně dostane. Je-li nutno užívat velkých dávek nebo je dítě na preparát zvláště citlivé, bude nutno přejít, pokud není k disposici jiná terapie, na umělou stravu z láhve,. Matka, která byla léčena lithiem (viz str.65) kojit nesmí, protože nemluvňata jsou citlivá na jeho účinky.
Někteří lékaři nabízejí u těžkých poporodních depresí elektrokonvulzivní (šokovou) terapii. Účinkuje rychle a matkám to umožňuje navázat s dítětem vztah. Převážná většina matek se ale léčí tabletami.
Trpíte-li poporodní depresí, je reálná naděje, že se vyléčíte, zůstává tu však riziko, že se deprese opět objeví u každého dalšího těhotenství. Měla byste proto říci svému lékaři nebo gynekologovi, že jste trpěla poporodními depresemi, a to dřív, než budete mít další dítě, aby vás mohl sledovat a v případě potřeby včas a rychle nasadit léčbu.

Menopauza

Nejčastěji hledají ženy pomoc kvůli svým depresím ve středním věku. Mnoho lékařů má za to, že deprese jsou následkem menopauzy. Změny hormonální hladiny podle nich podněcují deprese tak, jak je tomu po porodu nebo u předmenstruačního syndromu (PMS). Neexistuje však spolehlivý důkaz, že deprese jsou skutečně častější v době menopauzy.
Je tu jistě ještě mnoho jiných změn, které mohou postihnout život ženy ve středním věku a sehrát u depresí roli spouštěcího mechanizmu. Tak například z domova odejde dítě, mohou se změnit partnerské vztahy, mohou onemocnět ženiny rodiče.
Britské ženy trpící depresivní chorobou zhruba v době menopauzy se léčí, je-li to vhodné, antidepresivy, jako kdokoliv jiný v podobné situaci.
Ve Spojených státech jsou však psychiatři přesvědčeni o tom, že příčinou těchto depresí jsou hormony a předepisují estrogenovou terapii. Není zcela jasné, zda to „funguje“, ale některé Američanky, jimž lékař na menopauzové syndromy předepsal terapii nahrazující hormony, tvrdí, že se cítí méně depresivní.

Pooperační stavy

Před nějakou dobou výzkum tvrdil, že ženy, které byly sterilizovány anebo podstoupily hysterektomii, byly k depresím náchylnější. Pozdější výzkumy však o tom  vyslovují pochybnosti.
Vaječníky produkují množství hormonů, jejichž funkce není jasná, a někteří lékaři ve Spojených státech tvrdí, že u některých žen způsobuje jejich odstranění deprese. Jiní jsou naopak toho názoru, že hysterektomie způsobuje deprese pouze u žen, které jsou již disponovány k psychickým chorobám, zatímco další skupina odborníků tvrdí, že existuje skupina žen, které se po hysterektomii skutečně zbavily psychických poruch.

Pod stálým tlakem Požadavky několika malých dětí spolu s nesnadnými sociálními podmínkami mohou spouštět deprese.

Ženy v domácnosti

Ženy trpí depresemi asi spíše v důsledku své sociální situace než z důvodů „hormonálních“. Specialisté z jižního Londýna píší v orientační studii o ženách, které trávily život doma. Zjistili, že nejvyšší pravděpodobnost depresí je u mladých žen trávících život se třemi nebo více malými dětmi, s partnerem, který jim nepomáhal, a ony neměly nikoho, komu by mohly důvěřovat, jejich bydlení bylo více než skromné a neměly žádné jiné zaměstnání.