5. VÝVOJ BUNĚK (ORGANISMŮ) A JEJICH OBECNÉ VLASTNOSTI
I když vzhled buněk i jejich chování (funkce) se vyznačuje velikou rozmanitostí, jejich základní složení a biochemické pochody v nich probíhající jsou velmi podobné. Všechny buňky mají schopnost růst, diferencovat se, jsou schopny se v určitém stadiu dělit (rozmnožovat) a přeměňovat určitou formu energie v jinou. Osud každé buňky je předurčen genetickou informací, pracující na stejném principu realizace primární struktury DNA, tj. trojice purinových/pyrimidinových bazí – triplety, kodóny určují sled aminokyselin v polypeptidovém řetězci proteinů. Z toho je zřejmé, že život na této planetě vznikl ze společného buněčného prapředka, z kterého se vyvinula jak prokaryota tak eukaryota.
Buňky v dospělém organismu jsou v rovnovážném stavu. Informace v DNA řídí konstantně tvorbu řady specializovaných proteinů, tyto proteiny plní svoji funkci, která je nutná pro základní i specializovanou činnost buňky; po určité době jsou odbourány a nahrazeny novými. Tato zdánlivá konstantnost je předurčena vývojově daným způsobem existence buněk (organismu). V průběhu času se však mění jak pod vlivem vlastních potřeb a podle vložených informací, tak podle okolních podmínek. Kupř. když jíme, hepatocyty se přizpůsobí celým svým aparátem zvýšené potřebě látek pro trávení a zažívání. Nebo jiný příklad: Při dostatečné stimulaci určité dráhy v mozku, nervové buňky na to odpoví vytvořením specifické RNA, kódující proteiny, které v buňce navodí změny, které jsou součástí paměťové stopy. Další aspekt celulární dynamiky spočívá v tom, že buňka, která už neroste (klidové stadium), může začít opět růst a dělit se, kupř. jako reakce na externí regulační signál nebo jako odpověď na odblokování interního inhibitoru (kupř. růst svalových buněk při opakované zvýšené tělesné námaze nebo pomnožení červených krvinek ve vysokých horách). Nežádoucí však může být proliferace buněk maligně transformovaných. K velmi dramatickým změnám dochází při růstu a diferenciaci oplozeného vajíčka. Rovněž buňky imunitního systému jsou příkladem velmi pestrých změn, navozených antigenní stimulací.
Životnost buněk se také diametrálně liší: od několika hodin nebo dnů až po měsíce a léta, dokonce některé přetrvávají celý život jedince a nejsou schopny replikace.