Nervy

Historie
Slovo nerv pochází z řečtiny. Jeho původní význam byl „šlacha“, což ukazuje, jak Řekové nervy viděli. Nicméně už tehdy se domnívali, že nervy ovládají pohyblivost a citlivost tkání. Podle významného řeckého filosofa Aristotela měly být nervy řízeny a tvořeny srdcem, které bylo podle něj nejdůležitějším tělesným orgánem a hlavním sídlem pocitů a pohybů. Aristotelovo učení opravil až o šest století později Galén, který jako sídlo emocí a řízení organismu včetně nervů určil mozek.
 
Pouhým okem
Nerv na pohled vypadá jako šedobílý provázek a není divu, že si ho Řekové pletli se šlachou. Na rozdíl od cév nerv není dutý. Podle toho, odkud vycházejí, rozlišujeme míšní a hlavové nervy. Hlavových nervů je dvanáct párů, míšních daleko více. Podle toho, zda je činnost nervů ovladatelná vůlí nebo ne, se dělí na nervy motorické a autonomní. Díky motorickým nervům dokážeme pohybovat svaly. Autonomní nervy ovlivňují především činnost vnitřních orgánů a hladkého svalstva.

Pod mikroskopem
Na průřezu nervem byste pod mikroskopem viděli svazky vláken – odstředivých výběžků (axonů) nervových buněk. Vlákna jsou obalená jemnou bělavou hmotou, myelinovou pochvou tvořenou Schwannovými buňkami, několikrát obtočenými kolem jako izolepa. Mezi Schwannovými buňkami jsou drobné rozestupy, Ranvierovy zářezy. Nervová vlákna vybíhají z těl nervových buněk (neuronů), které jsou soustředěny v mozku, míše a na několika místech dál v těle v nervových gangliích (uzlících). Neurony mají kromě axonů ještě dostředivé výběžky, dendrity. Těch má neuron vždy několik, zatímco axon bývá jen jeden.

U jiných živočichů
Bezobratlí a další nižší živočichové mají daleko jednodušší a chudší nervovou soustavu než obratlovci. Skladba nervů se neliší, ale velmi se liší počet nervových ganglií a bohatost větvení nervů. Živočišné houby nervy nemají vyvinuty. Informace z okolního prostředí i z vlastního těla získávají pomocí chemických látek uvolňovaných z okolí a z buněk v jejich stěnách.

Kde se nachází
Nervy vybíhají z mozku a míchy a pokračují k cílovým orgánům. Silnější svazky nervů se nazývají nervové pleteně. V oblasti dolní krční páteře z míchy odstupuje silnější nervová pleteň pro horní končetinu a z bederní páteře zas pleteň pro dolní končetinu. Hlavové i míšní nervy jsou smíšené – obsahují jak motorická, tak autonomní vlákna.

Jak a k čemu slouží
Díky nervům se pohybujeme, vnímáme okolí, cítíme, reagujeme, dýcháme, jíme… Nervy zprostředkovávají spojení mozku a míchy jak s vlastním tělem, tak se světem. Nervový signál se mezi jednotlivými neurony přenáší přes tzv. synapse, štěrbiny mezi koncem axonu jedné nervové buňky a dendrity druhé nervové buňky. Po axonu se signál šíří elektricky, změnami koncentrací iontů sodíku a draslíku na membráně axonu. Přes synapsi se signál převede chemicky, vylitím tzv. mediátoru (chemické působky přenášející vzruch) do synaptické štěrbiny, což vyvolá změny na membráně dendritu – a vzruch se šíří dále.

Když nefunguje
Nervy mohou být buď přerušeny, nebo neúměrně a nesprávně drážděny. Přerušené nervy nevedou signál. Když hovoříme o přerušeném nervu, myslíme tím nervové vlákno, axon. Axon je schopen, na rozdíl od těla neuronu, po přerušení dorůst a opět se napojit. Neúměrné dráždění, např. jedy nebo při nemocech látkové přeměny, vede k přenášení chybných informací, hlavně co se týká pocitů.

Jak se porucha projeví
Přerušení motorického nervu se projeví svalovou obrnou. Poničení senzitivního nervu vede ke ztrátě citlivosti. Poškození autonomních nervů se projeví poruchami v činnosti vnitřních orgánů, např. střev – trávení. Asi nejčastější nemocí látkové přeměny, která vede k nesprávnému dráždění nervů, je cukrovka. Objevují se různé nesmyslné pocity, hlavně v končetinách, např. bezdůvodné pocity chladu, horka nebo palčivých bolestí.

Vtip
„Pane doktore, já se při jízdách v autoškole děsně nervuju!“ „Nemějte strach, jednou se vám povede projít.“ „Ale já jsem zkoušející!“